Obsah:
Fara - foto z r. 2014
Fara - foto z r. 2014
Faráři v Potvorově
V letech 1369 – 80 tu byl farářem Jan, 1381 – 1393 Tomáš. Obročí potvorovské fary bylo nad jiné výnosné. Proto patroni někdy ani faráře nedosazovali, aby se mohli o příjmy dělit.
V letech 1396 – 1404 formálně spravoval faru mistr zderazský Petr, který v Potvorově nebydlil a faru pronajímal. Roku 1396 pronajal ji na tři roky Hankovi ze Skutče, který platil Petrovi dle dochovaných dokumentů první rok 12 kop, druhý rok 13 kop a třetí rok 14 kop. K faře náležel i les a dosti dobytka. Roku 1403 pronajal Petr faru Michalovi z Tisu.
V letech 1404 – 1423 tu byl farářem Prokop z Prahy, 1423 – 1424 Bartoloměj, po něm byl ustaven Mikuláš, ale v půtkách mezi husity a pány z Kolovrat byl kostel vypálen. Plaský opat Adam vyplativ od pánů z Kolovrat polovinu Potvorova, hned kostel opravil. Jeden zvon nese letopočet 1489.
Za vlády Gryspeků byli v Potvorově luteránští kněží. Matouš Vegelius odešel r. 1572 do Kralovic. Po něm působil mnoho let farář Mikuláš Gomes, který se tu ještě r. 1604 připomíná.
Za třicetileté války (1618–1648) byl kostel zpustošen a fara spálena. Několik let sem docházeli řeholníci z Plas.
Roku 1653 byl kostel přidělen jako filiální do Kralovic a roku 1677 k faře žebnické.
Opat cisterciáckého kláštera v Plasích Ondřej Trojer v letech 1681 – 1690 opravil kostel i faru a zdejší filiálku povýšil na administrativu, kterou v letech 1694 – 97 vedl Bernard Opitz. Roku 1697 tu byla opět zřízena samostatná fara, ke které byla přidělena filiálka ve Vysoké Libyni. K faře náleželo 50 strychů polí, luk na 4 vozy sena, les pod 41/2 strychů (pozn.: strych – korec = 28,5 aru). Farář měl r. 1713 devět kusů dobytka a dvanáct ovcí. Za desátek se sešlo z Potvorova 60 strychů žita, 34 strychy pšenice, z Libyně 10 strychů žita a tolikéž pšenice. Z klášterního pivovaru dostával farář 18 sudů piva.
Nová farní budova byla postavena r. 1758. Jedná se o barokní budovu s mansardovou střechou. Na průčelí budovy umístili cisterciáci znak plaského kláštera a osobní štítek opata Fortunáta Hartmanna.
Za faráře byli dosazováni cisterciáci z Plas. První světský farář Petr Heinz nastoupil r. 1820. Sloužil až do roku 1844, po něm nastoupil Ondřej Hunger (1845 – 1852). Dále Leopold Droř 1852 – 1882, Karel Apper 1882 – 1885 a František Bárta 1886 – 1909. Kněz František Bárta zemřel pak v Jindřichově Hradci 9. 8. 1933.
Od r. 1909 do roku 1915 byl duchovním správcem potvorovské farnosti Václav Jirásek. Ten později vystoupil z církve, pak byl řídícím učitelem v Potvorově, hrob má hned vpravo vedle vchodu do hřbitova.
Dalším farářem byl František Vambera 1915 – 1927, Josef Sycha 1928 – 1932, dr. Kamil Kabourek 1932 – 1941 a Bohuslav Poustka 1941 – 1950.
8.března roku 1949 zmizel kralovický farář Václav Vinš (pravděpodobně uprchl z důvodů politických). Brzy nato zmizel i jeho kaplan Jaroslav Kubovec. Jeho nástupce kaplan Vladislav Sysel byl však zatčen. Fara v Kralovicích zůstala prázdná. Církevní vrchnost pověřila v té době potvorovského duchovního správce Bohuslava Poustku správou farnosti kralovické. On tedy ve věku 69 let zastával dvě farnosti v Potvorově i Kralovicích a ještě vypomáhal ve Vysoké Libyni, Žihli a Podbořánkách.
V roce 1950 však byl Bohuslav Poustka z důvodů politických zatčen. Ve faře byla provedena prohlídka, místnosti byly zapečetěny, kancelář byla později uvolněna. Farář Pouska byl od 20. 7. 1950 do 3. 6. 1951 internován v klášteře v Želivě. 4. 6. 1951 byl propuštěn a přeložen do výslužby.
Od 20. 7. 1950 spravoval farnost přespolně kralovický duchovní správce Zdeněk Adler a střídal se s administrátorem stražišťským Františkem Bouškou. O Zdeňku Adlerovi bylo později známo, že aktivně působil v nechvalně známé komunisty vytvořené organizaci Pacem in terris. František Bouška byl synovcem spisovatele a básníka Sigismunda Boušky, zakladatele Katolické moderny. Byl to člověk velmi nekonformní, zapálený myslivec. Prostý, ale svatý člověk, jezdil na motorce opásán rezervní pneumatikou, pásl kozy a při tom se modlil breviář…
24. 6. 1951 nastoupil nový duchovní správce administrátor Jaroslav Bosáček. Přistěhoval se až 6. září 1951 po úpravě bytu na faře. Jaroslav Bosáček byl 1. 11. 1952 přeložen za farního administrátora do Dolní Bělé dekretem pražské konsistoře. Na pobyt v Potvorově neměl vzpomínky příliš dobré, neboť zde zle stonal se žloutenkou, farní budova byla nehostinná, nebyla zde zavedena voda ani elektřina.
Po jeho odchodu již potvorovská farnost neměla svého faráře, v Potvorově byl ustaven za přespolního administrátora Zdeněk Adler, administrátor kralovický. Tak se stal Potvorov filiálkou Kralovic.
Od 1. 10. 1957 byl přeložen dosavadní duchovní správce kralovický farář František Petrák do Českého Brodu ve východních Čechách. Dosazen byl Rostislav Zelený a krátce v Potvorově prováděl duchovní správu. Dalším – tentokrát dlouholetým – duchovním správcem byl kralovický farář Pavel Táborský. Lidé na něj vzpomínají ještě mnoho let po jeho odchodu do nového působiště ve Slaném jako na schopného kněze a hodného a pracovitého člověka.
Z farní kroniky o zamýšlené rekonstrukci kostela
O významu kostela vypovídají záznamy z přelomu 19. a 20.století, kdy byly kromě běžných oprav podnikány kroky k jeho celkové rekonstrukci. Historický a vlastivědný časopis pro oblast Kralovic, Manětína, Plas a okolí v Kronice regionu uveřejňované na internetu uvedl zajímavý článek O zamýšlené rekonstrukci kostela sv. Mikuláše v Potvorově. Tento příspěvek je sestaven ze zápisů do potvorovské farní kroniky, kterou v této době vedli P. František Bárta a P. Václav Jirásek.
Jednou z nejcennějších stavebních památek na Kralovicku je románský kostel sv. Mikuláše v Potvorově. Na přelomu 19. a 20. století se zrodila myšlenka na jeho rekonstrukci, která by rozsahem odpovídala významu této stavební památky. I když tato snaha - nepochybně hlavně vypuknutím I. světové války - nakonec vyšla naprázdno, stojí za připomenutí.
1898
Když převzal panství plaské nynější majitel Jeho Jasnost Pavel kníže Metternich-Winneburg, navštívil také s rodinou svou zdejšího faráře a zdejší chrám Páně a byl jeho starobylostí a velikou uměleckou cenou překvapen. Vyslovil náhled, že by se měl starobylý tento chrám slohově opraviti, nevkusných přístavků zbaviti a do původního stavu přivésti. Intervenoval v tom smyslu ve Vídni u ministerstva kultu a vyučování, chtěje dosáhnouti toho, aby tato vzácná a starobylá památka umění stavitelského na náklad státu opravena byla. Zdejší farář František Bárta byl požádán, aby vypracoval pro c. k. ministerstvo kultu a vyučování dějiny zdejšího chrámu Páně, což také ochotně učinil. Aby pak záležitost ta u ministerstva v zapomenutí nepřišla, obrátil se zdejší farář na poslance za zdejší okres na říšské radě p. Emanuela Dyka, advokáta v Plzni. Týž velmi ochotně věci se ujal a na první dopis zdejšího faráře odpověděl následujícím listem:
"Veledůstojný pane faráři! Dnes naskytla se mně příležitost promluviti s J. E. p. ministrem Gautschem. Kladl jsem mu vřele na srdce záležitost Vašeho kostela a upozornil ho též na rozmluvu s J. J. knížetem Metternichem. Slíbil, že se věci ujme. S ujištěním zvláštní úcty znamenám se Vaší Důstojnosti oddaný dr. Dyk."
Tak dostala se záležitost potvorovského kostela také do centrální komise pro zachování uměleckých památek ve Vídni a jednáno o ní ve schůzi dne 11. března 1898 za předsednictví dr. Jos. Al. svob. pána Helferta. Časopis "Hlas národa" referuje o tom v čísle 107. ze dne 18. dubna r. 1898 následovně:
"Ministerstvo kultu a vyučování sdělilo výše jmenované komisi, že dle zprávy místodržitelství v Praze farní kostel v Potvorově sice potřebuje nutné opravy, že však ze soukromé strany sotva lze očekávati příspěvků. Doporučovalo by se, by kostel ten, v přesném, původně románském slohu vystavěný, byl zbaven pozdějších přístaveb a by provedeny byly jiné stavební opravy. Aby mohla být stanovena výše nákladů na opravu, navrhuje místodržitelství, aby stavební stav kostela byl zjištěn, kterýžto návrh ústřední komise se usnesla co nejvřeleji doporučiti. Od té doby další krok v té věci učiněn nebyl."
* * *
Dne 25. května udeřil hrom do zdejšího chrámu Páně a způsobil tam velikou spoustu. Udeření stalo se ve středu o 1/2 3. hod. odpoledne do rohu římsy na věži na straně severní, odkud vjel oknem věžním do věže, rozbil okenici v tomtéž okně, zvony však nepoškodil. Odtud dostal se na půdu kostela, prorazil strop nad chórem, poškodil a částečně i roztříštil varhany. V stropě nad chórem utvořen veliký otvor. Odtud prorazil poblíže prostředního pilíře klenutí pod chórem, poškodil také architektonické ozdoby na římse prostředního pilíře; pilířem tímto blesk také projel a roztříštil dřevěný svršek na křtitelnici u pilíře se nalézající úplně a také dolejší kamennou část na místech, kde kování bylo do kamene zaděláno, urazil.
Zde blesk bezpochyby o dlažbu chrámovou se odrazil, rána rozstříkla se po stropu nad lodí chrámovou, a sice po celé délce, a sice po straně severní asi do polovice, takže ve stropu bylo asi 40 děr různé velikosti! Také zeď na severní straně byla poškozena tím, že omítka na mnohých místech byla sražena a tři obrazy křížové cesty byly porouchány. Dno v kazatelně bylo vyraženo a leželo dole na dlažbě. Blesk brázdil dále v apsidě chrámové nad oltářem, sjel pak na hlavní oltář a srazil dolů sochu sv. archanděla Michaela, kteráž nalézala se na nejvyšším bodu oltáře; socha ta se úplně roztříštila. Sjel až dolů ke svícnům, z nichž dva na zem srazil. Na straně epištolní, nad otvory, které jsou udělány ve zdivu a kam dávají se obyčejně konvičky mešní, odrazil také omítku zdi, pod kterou objevily se malby starobylé, fresky. Bylo dobře rozeznat část ruky a nohy; pod malbou nalézal se starobylý latinský nápis. Dolejším okénkem ve zdivu, kam, jak výše udáno, staví se při mši sv. mešní konvičky, vjel blesk do sakristie, rozbrázdil také strop. Na almaře pro paramenta stály svítilny, které nosí se v průvodu o vzkříšení; na jednu z těch svítilen sjel blesk a přes ni do almary, kdež sjel po novém červeném ornátě, a sice po portách jeho dolů, takže porty zčernaly; vedle této červené kasule stálo pouzdro s monstrancí; pouzdro to zrovna ve středu blesk prorazil, promáčkul trochu a připálil kovový rám okénka zadního na monstranci, kudy dává se Nejsvětější svátost do monstrance. Monstrance tímto úderem byla celá zkřivena. Pak vyrazil zadní stěnu almary a zdí ven na hřbitov. Smutný byl pohled na zpustošený takto chrám; skříň z varhan prudkým otřesem smetena byla dolů a ležela na dlažbě chrámové. Celá dlažba pokryta kusy zdiva, malty a vápna, jako by se byl celý strop zřítil. Chrám byl pojištěn u "Phönixe" a veškerá škoda byla řádně vyšetřena a nahražena. Krytba tašková ze střechy věže jakož i ze střechy kostela poblíže věže a krytba schodiště na chór byla zničena úplně. Kostel byl brzy po tomto neštěstí opraven a po provedené uvnitř opravě od malíře pokojů z Radnic barvou celý nově natřen a místy mramorován. Opravu varhan provedl v době od 25. do 30. července varhanář Koudelka z Plzně za 150 zl. Dne 30. července bylo zakončení školního roku a v ten den opět poprvé po delší době na varhany hráno. Trosky ze svrchní dřevěné části křtitelnice a ze sochy archanděla Michaela uloženy na památku na půdu kostela.
1901
Dne 22. prosince 1901 konala se ustavující valná hromada spolku pro rekonstrukci chrámu sv. Mikuláše v Potvorově v budově farní a zvoleni do výboru: Bárta František, vikář a farář v Potvorově, za předsedu, za členy výboru zvoleni Vojtěch Palát, rolník v Potvorově č. 11, Vojtěch Sinkule, rolník z Bílova č. 6, Juha František, rolník z Bílova č. 3, Soukup Matěj, rolník ze Sedlice č. 4, Petřík Václav, rolník z Bukoviné č. 9.
1902
Výbor spolku toho konal dne 19. ledna 1902 svou první schůzi, v níž za jednatele zvolen p. Vojtěch Palát, za pokladníka předseda spolku p. Frant. Bárta a schválen návrh provolání, které se má dáti tisknouti.
Na začátku července 1902 obrátil se zdejší farář a předseda spolku pro rekonstrukci zdejšího chrámu Páně na Křesťanskou akademi v Praze, aby navrhla některého osvědčeného odborníka ku vypracování plánů a rozpočtu na opravu zdejšího starobylého chrámu. Akademie navrhla pana architekta Bohumila Štěrbu v Karlíně u Prahy, jenž opravdu jest jeden z nejlepších znalců našich starobylých uměleckých stavebních památek a odborníkem v tom ohledu na slovo vzatým. Pan architekt Štěrba meškal ve dnech 24. a 25. září v Potvorově, aby kostel důkladně prohlédl a ohledal. Slíbil pak, že později buď sám aneb jeho zástupce zavítá ještě jednou do Potvorova, aby předsevzal podrobné měření všech detailů. Výsledek návštěvy první sdělil pan architekt následujícím přípisem:
"Srovnáním podobných vašemu chrámu staveb (hlavně Vinecké) se zbytky starého krovu v Potvorově se nalézajícího a z okolnosti, že hlavní římsa obrací se a jde po celé průčelní straně (západní) dále a že štít průčelí nad touto římsou ukazuje zcela jinou, pozdější a špatnější práci, než štít zadní (nad apsidou) vychází na jisto, že střecha vašeho chrámu měla podobnou formu jako dnes vykazuje vinecká. I nádherná kaple (kůr) v 1. poschodí ukazuje na potřebu zvláštního akcentování této části i v krytu. Takto rekonstruovaná střecha a kůr utvoří z vašeho chrámu jednu z nejmalebnějších a nejzajímavějších staveb románských.
Abych mohl v té příčině podati věcně motivovanou zprávu pro centrální komisi a návrh rekonstrukce, významu a vzácnosti stavby hovící, posílám svého asistenta p. Zemana, aby potřebné věci do detailu proměřil, a prosím Vaši důstojnost o laskavě přijmutí dotyčného mého zástupce a poskytnutí jemu potřebné pomoci k této práci. Jsem přesvědčen, že zbytky klenby i stavby kůr od lodi oddělující nemohly bez stopy z okolí chrámu zmizeti. Pátral jsem po nich již sám, ale kromě kamene, sloužícího za schod ku vchodu do sakristie, neviděl jsem ničeho. Zdá se, že kameny upotřebeny byly ku zvýšené dlažbě kostela, snad by bylo možná zkouškou na několika místech se přesvědčiti, zda jest moje domněnka správná. Pan Zeman pojede v pondělí dne 17. listopadu 1902 odpoledním rychlíkem do Kralovic a prosím o laskavé zaslání povozu k tomu vlaku.
Trvám v hluboké úctě oddaný Bohumil Štěrba. Karlín dne 13. listopadu 1902."
Pan Zeman dne 18. a 19. listopadu v Potvorově dlel a veškeré vyměření kostela vykonal. Jako výsledek tohoto měření došel od pana architekta Štěrby dne 15. ledna 1903 následující přípis:
"V odpověď na ctěný přípis ze dne 8. t. m. dovoluji si oznámiti:
Výsledky podrobného měření starého stavu jsou již načisto přesně vynešeny, ponechávají však ještě mnoho mezer ku zjištění původního stavu památného kostela potvorovského. Jsou z nich patrna 4 období:
1. Stav původní se římsou hlavní na třech stranách střechu vroubící se samostatnou, ze sousední tvrze bohatým portálem přístupnou, ozdobně klenutou místností v 1. poschodí. Táž byla analogicky kapli vinecké (která spolu s kostelem vrouteckým z téže hutě neb školy pochází) od hlavní lodě plnou stěnou s otvory okenními do kostela vedoucími oddělena. Tato původní forma vyžadovala střechu formy zcela jiné než nynější sedlové, snad kombinaci střechy stanové se sedlovou dle podoby vinecké. Této formě svědčí též zachovaná v krovu hvězda starých vazních trámů. Avšak provede-li se rekonstrukce klenutí hoření kaple dle zachovaných náběžků obloukových, neshoduje se ani se střechou nynější, ani se střechou kombinovanou, jejíž zbytky jsou v půdě viditelny, takže částky nalezené neposkytují dosti světla v této věci.
Ve 2. období snešena stará střecha až na onu hvězdu vazných trámů, postaven přední štít, způsobem stavby i materiálem od zadního štítu nad presbyteriem se lišící; sneseno klenutí horní kaple a stěna její proti lodi, takže povstal otevřený dnešní kůr. Domnívám se, že v tomto období zvýšena dlažba kostela as o 40 cm kvůli odstranění vlhka (patrno ze zasypaných plint a soklů) a že k této dlažbě použito bylo kvádrů z příční zdě, dělící kůr od lodě. Domněnka tato nabývá pravděpodobnosti uvážíme-li, že v celém okolí kostela nenalezl jsem ani já, ani můj asistent kamene, který by z této zdi pocházeti mohl a který by dle náběžků oblouků, ostění a p. zcela jistě znatelným byl.
Ve 3. období povstaly ony přílepky pro věž, předsíňku vchodovou, sakristii i vnitřní omítka chrámu.
Konečně v novější době, ve 4. období zvětšena barbarsky okna vyjmutím vnitřních článků. Z takto zjištěného nynějšího stavu možno odvoditi umělecky správný program rekonstrukce.
Kostel je neocenitelným dokumentem uměleckým a archeologickým a zaujímá s vrouteckým a vineckým zcela zvláštní význačné místo v dějinách umění. Porušení jeho svéráznosti rekonstrukcí jinou, než která by s největší pietou vše shledala, co by autenticky k doplnění nynějšího stavu sloužiti mohlo, a vše zachované ze starého stavu na náš věk podržela, bylo by barbarstvím. Taková rekonstrukce však může býti dvojího způsobu:
1) Provisorní, která by doplnila římsu hlavní ve scházejících částech, odstranila zohavující přílepky předsíně a sakristie, postavila sakristii novou na severní straně kostela, znovuzřídila posledně vylámané vnitřní stránky oken lodi. Dále počalo by se s odstraněním bílení a omítky vnitřní se vší pozorností na event. se vyskytnuvší malby. Konečně by se odstranila opatrně nynější zvýšená dlažba, ve které by se pátralo po zbytcích zdi a klenby nynějšího kůru, současně by musela býti provedena kol celého kostela odkopávka přiléhající vrstvy země a zřídil by se dlážděný rigol kolem kostela, aby zdi vlhnouti nemohly. Tato rekonstrukce ponechala by prozatím nynější dosti zachovalou střechu i věž a umožnila by pozdější provedení rekonstrukce definitivní. Myslím, že tato radikální rekonstrukce bude možná teprve tehdy, až potřeba zachování umělecké ceny a archeologický význam bude větší a silnější, než praktické požadavky kostela. Neboť rekonstrukce tato vyžaduje, aby nynější kůr byl opět proměněn v samostatnou místnost, od kostela souvislou zdí s malými poměrně otvory oddělenou. Pro stěnu i klenby nalezlo by se snad v nynější dlažbě dosti materiálu, aby se její forma autenticky pomocí analogie vinecké znovu zříditi mohla. K této rekonstrukci patří dále obnova staré, svérázné formy střechy, odbourání nynější věže a postavení nové dřevěné samostatné zvonice dle vzorů jinde zachovaných. Tato zvonice mohla by zároveň zprostředkovati přístup mostkem a výstupkem do portálu 1. patra. Touto rekonstrukcí povstala by skupina svrchovaně malebná a umělecky cenná, takže její dosažení musí býti ideálem každé rekonstrukce. Uznávám značné obtíže takové radikální rekonstrukce, ale jsem šťasten, že ve Vaší důstojnosti má kostel opatrovníka té vysoké inteligence a uměleckého pochopení, který jinou než umělecky správnou rekonstrukci nepřipustí. Naštěstí jest kostel v dosti dobrém stavebním stavu, takže mu nehrozí pohroma vlivem živlů, může se tudíž eventuelní rekonstrukce provésti bez překvapení a v intencích čistě uměleckých. Z řečeného vyplývá následující postup:
1) Podání podrobně a správně vyměřeného nynějšího stavu. 2) Podání dobrého zdání o rekonstrukci ve smyslu zde vypsaném.
3) Rozpočet na práce, které možno ihned provésti: římsa, doplnění oken, odbourání předsíňky a doplnění portálu.
4) Návrh a rozpočet na odbourání staré a postavení nové sakristie.
5) Rozpočet kvůli povolení částky na další ohledání, totiž otlučení omítky, otevření dlažby kostelní a po výsledku vyzdvižení celé dlažby a p.
Myslím, že postup takový leží v intencích Vaší důstojnosti a nalezne schválení u zemské i centrální komise. Prosím tudíž o laskavou zprávu, ráčíte-li souhlasiti, neb v čem by se měl program změniti. Po obdržení odpovědi připravím potřebné co nejdříve.
S uctivým pozdravem trvám v hluboké úctě oddaný Bohumil Štěrba."
1905
Letos v létě provedena nová dlažba ve zdejším farním chrámu Páně. Pan architekt Štěrba z Karlína, jenž pracuje na plánech rekonstrukce, uznal za nutné starou dlažbu vytrhati, niveau dlažby do původní úrovně snížiti a novou dlažbu dát provésti. Na žádost zdejšího duchovního správce svolil k tomu, aby nová dlažba byla z benátského terazza, poněvadž k slohu románskému se hodí, ač třeba uznati, že v nordických starých stavebních památkách často nepřicházejí; jest to ale dlažba stará, poskytující mnoho výhod, tak zejména snadnější udržování kostela v čistotě; také v zdravotním ohledu jest tento způsob dlažby úplně bezvadný. Pan architekt Štěrba tušil, že v násypu pod starou dlažbou najdou se profilové kameny ze zbořených partií chrámových, které osvětlí mnohé temné záhady rekonstrukce. Tušení jeho se splnilo. V 2. polovici srpna začato s vytrhováním dlažby. Násyp pod kůrem obnášel 70 cm, byla tam spousta kamene a země, rovněž v ostatní lodi chrámové. Mezi kamením nalezeny skutečně některé profilové kameny a také stopy polychromie. Všechen ten materiál musel býti z chrámu vyvezen, lavice a oltáře vedlejší odstraněny z kostela, podezdívky pod oltáři zbořeny. Monumentálně působí pak prostřední pilíř a pilíře nástěnné, když bohaté patníky jejich, které dosud ve dlažbě byly skryty, byly obnaženy. Celý kostel tím velice získal a zdál se hned býti mnohem větší. V násypu pod dlažbou nalezeny střepy z pohanských popelnic; ale jen jednotlivé části, takže se zdá, že původně nalézaly se polenice tam, odkud materiál na násyp byl vozen. Nalezeno také mnoho kostí a lebek pod dlažbou, tak zejména na místě, kde stojí kazatelna, leželo vedle sebe několik koster; rovněž při zdi pod obloukem, za ženskými lavicemi. Dne 11. září započato s kladením nové dlažby. Pan architekt Štěrba svěřil provedení dlažby firmě Oldřich Rákosník v Karlíně u Prahy. Ta vyslala sem jako mistra Giuseppe Livu, Italiana v Praze usedlého, a 2 české dělníky. Dne 11. září s prací započato. Nejprve položena betonová vrstva asi 8 cm silná (štěrk s cementem), na to pak vrstva terazzová, asi 2 cm silná, to jest kaše z cementu a mramorových zrnek; po uschnutí pak se to brousilo, až povrch nabyl nynějšího tvaru.
Práce byla skončena dne 27. září.
1910
Jelikož strop i střecha kostela jsou ve stavu bídném, takže při jarním tání kapala lidem voda na hlavy, urgoval duchovní správce u patronátního úřadu v Plasech opravu střechy a zajištění stropu, neboť jest skutečná obava, že prohnilé stropní trámy jednou povolí a veliké neštěstí přivodí.
Dne 23. července t. r. přišel se na kostel podívati Jeho Excelence pan markrabě Pallavicini jakožto kurátor zdejšího patronátního panství v průvodu pana knížecího inspektora Poppra a p. ředitele Václava Maydla z Plas. Duchovní správce provedl pány po kostele, upozornil na nedostatky a žádal pana markraběte, aby žádost zdejšího spolku sv. Mikuláše o rekonstrukci chrámu, podanou k c. k. ministerstvu kultu do Vídně, svým vlivem doporučil a uspíšil.
Dne 9. srpna 1910 konalo se na farním úřadě zdejším konkurenční řízení za příčinou oprav na kostele. Při tomto bylo zjištěno, že jest nutno 1) opraviti střechu a 2) upevniti strop. Zednický mistr Josef Pták z Přehořova navrhoval upevnění stropu velikými šrouby ke krovu. Komise však způsob ten s ohledem na brzkou rekonstrukci celého kostela a na veliký náklad zbytečně vydaný zamítla a se usnesla podepříti strop lešením na pražcích oken spočívajícím, kterýžto způsob by byl asi o polovinu levnější a byl i s opravou střechy asi na 800 korun vypočítán. Duchovní správce podal vyjádření, že lešení v kostele bude dělati hroznou ostudu, že však na ten způsob bohdá tím spíše příznivého vyřízení naší žádosti o rekonstrukci kostela se domůžeme a že tedy proti tomu ničeho nenamítá.
Členové komise byli mimo faráře tito: Za patronát Václav Maydl, patr. komisař, Frant. Wodica, knížecí úředník, Frant. Procházka, knížecí stavbyvedoucí. Za c. k. úřady Zellner, c. k. okr. komisař, N. Novotný, c. k. inženýr z Plzně, Josef Mrázek, zapisovatel. Za obce Fr. Knedlhans, starosta obce Sedlice, Václav Vlk, starosta z Bílova, Frant. Fryček, starosta z Bukoviny, Frant. Urban, starosta z Odlez a Václ. Beneš, starosta z Potvorova.
* * *
Intervence pana markraběte Pallaviciniho přece trochu pomohla - c. a k. ministerstvo kultu ve Vídni vyslalo c. k. konservátora pana profesora Maxe Dvořáka a pana c. k. vrchního stavebního radu a architekta profesora Julia Deningera, aby kostel prohlédli a své dobrozdání podali. Oba pánové zajímavost a velikou historickou cenu kostela uznali, avšak plán na rekonstrukci spolkem zdejším podaný zavrhli, neboť památné stavby sluší prý zachovati před zkázou, avšak neproměňovati ve stavby moderní, jak plány navrhují. Bude tedy povolán stavitel chrámu sv. Víta v Praze p. Hilbert, aby podal rozpočet nový dle udané direktivy od c. k. centrální komise pro zachování historických a uměleckých památek ve Vídni.
Žádost spolku pro rekonstrukci kostela byla u c. k. ministerstva kultu a vyučování vzata do práce. Plány k žádosti přiložené vráceny byly spolku jakožto nevhodné a spolek vyzván, aby předložil projekt nový. Plány vráceny cestou c. k. okr. hejtmanství v Kralovicích s tímto přípisem:
"Ctěnému předsednictvu spolku pro rekonstrukci farního kostela v Potvorově.
Projekt na rekonstrukci farního kostela v Potvorově vrátila c. k. centrální komise pro zachování uměleckých a historických památek z důvodu toho, že neodpovídá moderním názorům o zachování památek. Zmíněná komise navrhuje, aby se vypracoval nový projekt na opravu podle tohoto programu:
1. Nynější sakristie, kteráž část jižního postranního pohledu zakrývá, aniž má jaké samostatné ceny, může podle posavadního projektu býti odstraněna a nahražena na severní straně novostavbou, kteráž chodbou s kostelem by souvisela, však zcela jednoduše se provedla.
2. Jižní předsíň může býti snesena, když by se po důkladné prohlídce shledalo, že lze starý románský portál, jehož části v předsíni jsou zazděny, znovu zřídit.
3. Věž a schody na hlavní fasádě ponechati dlužno v nynějším stavu a třeba jest toliko je vyspraviti.
4. Střechy a krov lodi kostelní a apsidu dlužno v nynější formě obnoviti.
5. Římsy nutno vyspraviti a doplniti, pokud to z důvodů stability je nutno, a sice s všemožným šetřením ceny starobylosti.
6. U oken nutno pořídit nové "páky" podokenní. Původní ostění oken nebudou se rekonstruovati; okna v apsidě možno proraziti.
7. Kvádry zdiva nutno - leč bez kamenické práce - očistiti, mezery uzavříti, leč ne až na okraj zamazati.
8. Odvodňovací zařízení budiž vylepšeno.
9. Vnitřek kostela budiž ponechán v nynějším tvaru, toliko nutno s příslušnou opatrností, kdyby snad nástěnné malby se vyskytly, zdi oškrábati. Staré části kamene mohou býti ponechány jako kámen přírodní.
O tom dávám ctěnému předsednictvu ve smyslu výnosu c. k. místodržitelství ze dne 1. října 1910 č. 248.021 věděti a zvu ctěné předsednictví, aby mi určitě do 25. listopadu t. r. své stanovisko nebo svůj úmysl ve příčině této sdělilo.
C. k. okresní hejtmanství v Kralovicích dne 19. října 1910."
1911
Spolku pro rekonstrukci našeho farního kostela došel dne 28. prosince 1911 tento výnos c. k. místodržitelství v Praze, datovaný dne 27. listopadu 1911:
"Ctěnému představenstvu spolku pro rekonstrukci chrámu sv. Mikuláše v Potvorově. Vyřizujíc tamní žádost ze dne 19. listopadu 1910 sdělilo sem c. k. ministerstvo duchovních záležitostí a vyučování výnosem ze dne 21. října 1911 číslo 41958, že architekt Kamil Hilbert, stavitel chrámu svatovítského v Praze, podle zprávy c. k. ústřední komise pro zachování historických a uměleckých památek ze dne 26. září 1911 ve svém přípisu ze dne 18. července 1911 rozpočetl výlohy za zhotovení projektu na restauraci tamního farního kostela obnosem as 1300 K se 700 K vedlejších výloh a na 150-200 K cestovních výloh.
Jmenované ministerstvo zmocnilo uvedeným výnosem c. k. místodržitelství, aby vypracování projektu svěřilo jmenovanému architektovi, podotknuvši, že výlohy s vypracováním projektu spojené přejímá na státní úvěr umělecký.
C. k. místodržitelství, zadavši dle toho současně zhotovení projektu architektu Hilbertovi, požádalo jej, aby dle možnosti projekt co nejdříve vypracoval a sem zaslal, aby jmenovaným ministerstvem nařízené další jednání ohledně uhrazení nákladu na rekonstrukci co nejdříve mohlo být provedeno."
1912
Dne 15. června 1912 přijel do Potvorova automobilem architekt Kamil Hilbert, stavitel dómu svatovítského, aby z nařízení c. k. ministerstva duchovních záležitostí a vyučování ze dne 21. 10. 1911 č. 41958 prohlédl stav kostela a zhotovil plány na jeho úpravu. Architekt Hilbert použil za základ své práce skici zhotovené již dříve architektem Fialou, provedl nové měření jedotlivých částí kostela a slíbil, že co možná nejdříve provede, aby se záležitost úpravy kostela zbytečně neprotahovala.
1913
Plány na úpravu našeho kostela vypracované architektem Hilbertem předloženy byly v měsíci prosinci r. 1912 c. k. místodržitelství v Praze k prozkoumání architektonickému a finančnímu. C. k. místodržitelství plány schválilo a zaslalo tyto c. k. okresnímu hejtmanství v Kralovicích, aby zavedlo řízení konkurenční. Za účelem dohodnutí o eventuelním krytí nákladu (45.550 korun) pozváni k c. k. okresnímu hejtmanství v Kralovicích na den 27. března 1913 zástupcové všech přifařených obcí, pak zástupce patrona kostela, předsednictvo spolku sv Mikuláše a farní úřad. K jednání dostavili se všichni jmenovaní a vyjádřili se tak, že s ohledem na žádanou subvenci jsou ochotni krýti náklad nejnutnějších zákonem přikázaných oprav, ostatní že se vymyká jejich finanční možnosti. Protokol v tom smyslu sepsán a předložen c. k. místodržitelství v Praze.
Z nařízení c. k. místodržitelství v Praze konala se dne 8. května u c. k. okres. hejtmanství porada zástupců obcí a patrona i faráře stran ukrytí nákladu na nejnutnější opravy na kostele potvorovském. C. k. místodržitelství reagovalo na usnesení komise ze dne 27. března o ochotě krýti nejnutnější zákonem nařízené opravy a dalo ve stavebním oddělení místodržitelském vypracovati rozpočet. Rozpočet tento však byl sestaven pouze dle plánů na rekonstrukci a proto úplně nevhodný. Dle něho připadala by částka 36 000 K na opravy nejnutnější a pouze 9500 K na opravy slohové, resp. z ohledu zachování kostela nenutné. Shromáždění zástupcové obcí a patrona se vyjádřili, že za nutnou opravu považují pouze pořízení nového stropu a střechy a zakrytí trhlin, a to že by se dalo za částku 4000 korun dobře poříditi. V tom smyslu zhotoven protokol a podepsán.
C. k. místodržitelství v Praze, neuznávajíc výpočet komise ze dne 8. května za spolehlivý, nařídilo novou komisi na místě samém. Proto se sešla z nařízení c. k. okresního hejtmanství v Kralovicích komise složená ze zástupců obcí, patrona a farního úřadu v Potvorově na farním úřadu dne 17. září, ku které byl pozván krajský inženýr z Plzně, aby se poradila o nákladu na nejnutnější opravy na místě samém. Krajský inžernýr zjistil všechny defekty na stropu a střeše a dospěl k závěru, že oprava k zachování kostela nejnutnější dala by se provésti nákladem kolem 5000 korun. Přítomní projevili svůj souhlas náklad tento z vlastních prostředků nésti, věc protokolárně zaznamenána a do Prahy odeslána.
1914
Slohová oprava našeho kostela bude asi ne-li pochována, tož dozajista na nedohlednou dobu odložena. Ještě před mobilizací v měsíci červenci ministerstvo kultu a vyučování dodalo sem výnos, ve kterém se žádá větší příspěvek na opravu kostela od zúčastněných faktorů (patrona a obcí) než se loni platiti uvolili. Náklad totiž vypočten na 45 tisíc korun, z nichž by připadalo na patrona a obce dle jich vůle 5 tisíc. Ostatní by obnášela subvence. Ministerstvo však žádá příspěvek od patrona a obcí větší.
Vypuknuvší válka všecko jednání zastavila a teď tu stojí náš ubohý kostel jako zřícenina, se stropem podepřeným kládami, s očouzenými zdmi, a bude Bůh ví jak dlouho tak státi.
Sourozenci Limpouchovi
Dne 20.ledna 1953 dostala fara v Potvorově (postavená v r. 1758 ) nové obyvatelky – sestry Marii a Terezii Limpouchovy. Za mrazů mínus 22 st. přivezlo nákladní auto s vojáky veškerý majetek těchto již starších paní do nevlídných promrzlých místností 1. patra této barokní budovy. Fara byla do jejich příjezdu neobydlena, pouze jednu místnost v přízemí užívala nájemnice, bývalá farní hospodyně Růžena Nyklová. V budově nebyla zavedena elektřina, nebyla tam s výjimkou místnosti slečny Růženy žádná kamna ani sporák, voda jen v pumpě na zahradě, suchý záchod v přízemí. Šokující, depresivní pro nové obyvatelky násilně vystěhované z Plzně, kde žily dosud ve 2 pokojovém bytě vybaveném současným komfortem.
Jak k tomuto exekučnímu vystěhování došlo?
Marie a Terezie bydlely v plzeňském bytě se svým stařičkým otcem Pavlem a se svým bratrem Josefem. Msgre Josef Limpouch byl známý a oblíbený kněz a významný občan města Plzně. Vedle své duchovní a pedagogické činnosti byl aktivním pracovníkem a představitelem četných sociálních a charitativních organizací. Pro své zásluhy obdržel mnoho ocenění a vyznamenání. Za 2. světové války byl vězněn v nacistických žalářích. Po válce byl zvolen poslancem Prozatímního národního shromáždění (1945 – 1946). V 50.letech probíhaly politické procesy s církevními představiteli. Toto komunistické pronásledování se nevyhnulo ani Josefu Limpouchovi. 20.11.1951 byl zatčen a 2.7.1953 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k trestu odnětí svobody na 10 let, k propadnutí celého jmění a ztráty občanských práv.
Ještě celý rok před soudem – dne 9.6.1952 – výměr Jednotného národního výboru v Plzni ukládá 87 letému Pavlu Limpouchovi vyklidit byt, který sdílel se synem Josefem a oběma dcerami z důvodu: „ Váš rodinný příslušník Josef Limpouch se provinil proti lidově-demokratickému zřízení a Vaše rodina neskýtá politické spolehlivosti. Důsledkem toho opusťte svůj dosavadní byt ve stanovené 14 denní lhůtě“. Vzhledem k onemocnění starého otce se dcery odvolaly, stěhování bylo zatím odloženo, ale jeden ze dvou pokojů musel být uvolněn pro příslušníka státní bezpečnosti.
Pavel Limpouch umírá 1.9.1952 a jeho dcery dostávají nový výměr – do 14 dní vyklidit dosavadní byt a „ jako náhradní byt se Vám přikazuje byt v Potvorově – farní budova“. Odvolání bylo zamítnuto a 20.1.1953 bylo provedeno exekuční vystěhování na útraty stěhovaných.
V tristní situaci oběma sestrám pomáhali příbuzní a přátelé. Elektřinu do farní budovy zavedl jejich bratr Alfons se svým 16letým synem, kamna dovezl taktéž režimem stíhaný pan Chaloupka z Plzně Doudlevec. A dobří lidé žili i v Potvorově , v Bílově i v dalších obcích spadajících k potvorovskému kostelu. Podporovali obě sestry jak psychicky, tak materiálně. Nebylo snadné žít z jednoho invalidního důchodu Marie L., i jejich bratr Alfons byl ve finanční tísni, vždyť živil ještě 5 studujících nezaopatřených dětí. Finančně sestry Limpouchovy podporovali přátelé i anonymní dárci.
Marie L., odborná učitelka, doučovala a připravovala děti z Potvorova a okolí na přijímací zkoušky za příspěvky do kuchyně. Při nemocích ředitele potvorovské jednotřídky ho Marie L. zastupovala. Státní bezpečnost kupodivu nezakročila.
Terezie L., dlouholetá varhanice v plzeňských kostelech, se ujala této funkce i v krásném románském kostele sv.Mikuláše v Potvorově. Péče o kostel byla hlavní náplní života obou sester. Hra na varhany, praní kostelních rouch, úklid kostela, květinová výzdoba za přispění místních farníků.
Kostel i fara ožily pod péčí obou sester. Potvorov se stal druhým domovem čtyřem neteřím a synovci, později i jejich rodinám s dětmi. A dobrá teta Rezinka to komentovala slovy: „ Vidíte, jak nás měl Pán Bůh rád. Všechno zlé je k něčemu dobré“. Rodinní příslušníci dle svých možností prováděli opravy fary a přilehlých skladů - sklepů.
10.června 1960 byl na amnestii prezidenta republiky ze dne 9.5.1960 Josef Limpouch propuštěn z Leopoldova, kde si odpykával 9.rok svého trestu. Pobyt v Plzni mu byl zakázán a tak trávil posledních 5 let svého života na faře v Potvorově se svými sestrami a o víkendech s početnými potomky svého bratra. Josef L. měl zákaz vykonávat duchovní službu. A tak se stal potvorovský kostelík svědkem denních mší svatých sloužených Josefem Limpouchem za zamčenými dveřmi. Potvorov se stal cílem četných návštěv , s nimiž Josef L. odcházel do lesa, aby nebyli odposloucháváni. Jsem přesvědčena, že léta prožitá v Potvorově patřila k nejklidnějším, snad i nejšťastnějším rokům života tohoto superaktivního kněze. Stejně jako jeho sestry našel v Potvorově i v okolních obcích nové a dobré přátele. 17.5.1965 Msgre Josef Limpouch ve věku 70 let zemřel a byl pochován na Ústředním hřbitově v Plzni, kam se směl vrátit jen jako mrtvý.
Marie Limpouchová byla stále aktivní až do svého 80. roku života, kdy zemřela na mozkovou příhodu podobně jako její bratr Josef. I ona opustila Potvorov až po své smrti, je pochována rovněž v Plzni.
Terezie Limpouchová na potvorovské faře osaměla, přesto nezůstala sama. Měla „svůj“ kostel, o který se pečlivě starala, měla dobré sousedy a o víkendech a prázdninách se těšila ze své široké rodiny. Byla činorodá do pozdního věku. V jejích 90.letech si ji vzala k sobě do Plzně neteř Ludmila Levá s manželem Václavem , kteří ji dochovali do posledních hodin jejího života. Tato skromná a vzácná žena odešla k Pánu, kterému s láskou sloužila celý svůj život, dne 20.3.1990 ve věku 92 let.
V Plzni , duben 2008 MUDr. Marie Zemenová
