Sourozenci Limpouchovi

Dne 20.ledna 1953 dostala fara v Potvorově (postavená v r. 1758 ) nové obyvatelky – sestry Marii a Terezii Limpouchovy. Za mrazů mínus 22 st. přivezlo nákladní auto s vojáky veškerý majetek těchto již starších paní do nevlídných promrzlých místností 1. patra této barokní budovy. Fara byla do jejich příjezdu neobydlena, pouze jednu místnost v přízemí užívala nájemnice, bývalá farní hospodyně Růžena Nyklová. V budově nebyla zavedena elektřina, nebyla tam s výjimkou místnosti slečny Růženy žádná kamna ani sporák, voda jen v pumpě na zahradě, suchý záchod v přízemí. Šokující, depresivní pro nové obyvatelky násilně vystěhované z Plzně, kde žily dosud ve 2 pokojovém bytě vybaveném současným komfortem.
Jak k tomuto exekučnímu vystěhování došlo?
Marie a Terezie bydlely v plzeňském bytě se svým stařičkým otcem Pavlem a se svým bratrem Josefem. Msgre Josef Limpouch byl známý a oblíbený kněz a významný občan města Plzně. Vedle své duchovní a pedagogické činnosti byl aktivním pracovníkem a představitelem četných sociálních a charitativních organizací. Pro své zásluhy obdržel mnoho ocenění a vyznamenání. Za 2. světové války byl vězněn v nacistických žalářích. Po válce byl zvolen poslancem Prozatímního národního shromáždění (1945 – 1946). V 50.letech probíhaly politické procesy s církevními představiteli. Toto komunistické pronásledování se nevyhnulo ani Josefu Limpouchovi. 20.11.1951 byl zatčen a 2.7.1953 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k trestu odnětí svobody na 10 let, k propadnutí celého jmění a ztráty občanských práv.
Ještě celý rok před soudem – dne 9.6.1952 – výměr Jednotného národního výboru v Plzni ukládá 87 letému Pavlu Limpouchovi vyklidit byt, který sdílel se synem Josefem a oběma dcerami z důvodu: " Váš rodinný příslušník Josef Limpouch se provinil proti lidově-demokratickému zřízení a Vaše rodina neskýtá politické spolehlivosti. Důsledkem toho opusťte svůj dosavadní byt ve stanovené 14 denní lhůtě". Vzhledem k onemocnění starého otce se dcery odvolaly, stěhování bylo zatím odloženo, ale jeden ze dvou pokojů musel být uvolněn pro příslušníka státní bezpečnosti.
Pavel Limpouch umírá 1.9.1952 a jeho dcery dostávají nový výměr – do 14 dní vyklidit dosavadní byt a " jako náhradní byt se Vám přikazuje byt v Potvorově – farní budova". Odvolání bylo zamítnuto a 20.1.1953 bylo provedeno exekuční vystěhování na útraty stěhovaných.
V tristní situaci oběma sestrám pomáhali příbuzní a přátelé. Elektřinu do farní budovy zavedl jejich bratr Alfons se svým 16letým synem, kamna dovezl taktéž režimem stíhaný pan Chaloupka z Plzně Doudlevec. A dobří lidé žili i v Potvorově , v Bílově i v dalších obcích spadajících k potvorovskému kostelu. Podporovali obě sestry jak psychicky, tak materiálně. Nebylo snadné žít z jednoho invalidního důchodu Marie L., i jejich bratr Alfons byl ve finanční tísni, vždyť živil ještě 5 studujících nezaopatřených dětí. Finančně sestry Limpouchovy podporovali přátelé i anonymní dárci.
Marie L., odborná učitelka, doučovala a připravovala děti z Potvorova a okolí na přijímací zkoušky za příspěvky do kuchyně. Při nemocích ředitele potvorovské jednotřídky ho Marie L. zastupovala. Státní bezpečnost kupodivu nezakročila.
Terezie L., dlouholetá varhanice v plzeňských kostelech, se ujala této funkce i v krásném románském kostele sv.Mikuláše v Potvorově. Péče o kostel byla hlavní náplní života obou sester. Hra na varhany, praní kostelních rouch, úklid kostela, květinová výzdoba za přispění místních farníků.
Kostel i fara ožily pod péčí obou sester. Potvorov se stal druhým domovem čtyřem neteřím a synovci, později i jejich rodinám s dětmi. A dobrá teta Rezinka to komentovala slovy: " Vidíte, jak nás měl Pán Bůh rád. Všechno zlé je k něčemu dobré". Rodinní příslušníci dle svých možností prováděli opravy fary a přilehlých skladů - sklepů.
10.června 1960 byl na amnestii prezidenta republiky ze dne 9.5.1960 Josef Limpouch propuštěn z Leopoldova, kde si odpykával 9.rok svého trestu. Pobyt v Plzni mu byl zakázán a tak trávil posledních 5 let svého života na faře v Potvorově se svými sestrami a o víkendech s početnými potomky svého bratra. Josef L. měl zákaz vykonávat duchovní službu. A tak se stal potvorovský kostelík svědkem denních mší svatých sloužených Josefem Limpouchem za zamčenými dveřmi. Potvorov se stal cílem četných návštěv , s nimiž Josef L. odcházel do lesa, aby nebyli odposloucháváni. Jsem přesvědčena, že léta prožitá v Potvorově patřila k nejklidnějším, snad i nejšťastnějším rokům života tohoto superaktivního kněze. Stejně jako jeho sestry našel v Potvorově i v okolních obcích nové a dobré přátele. 17.5.1965 Msgre Josef Limpouch ve věku 70 let zemřel a byl pochován na Ústředním hřbitově v Plzni, kam se směl vrátit jen jako mrtvý.
Marie Limpouchová byla stále aktivní až do svého 80. roku života, kdy zemřela na mozkovou příhodu podobně jako její bratr Josef. I ona opustila Potvorov až po své smrti, je pochována rovněž v Plzni.
Terezie Limpouchová na potvorovské faře osaměla, přesto nezůstala sama. Měla "svůj" kostel, o který se pečlivě starala, měla dobré sousedy a o víkendech a prázdninách se těšila ze své široké rodiny. Byla činorodá do pozdního věku. V jejích 90.letech si ji vzala k sobě do Plzně neteř Ludmila Levá s manželem Václavem , kteří ji dochovali do posledních hodin jejího života. Tato skromná a vzácná žena odešla k Pánu, kterému s láskou sloužila celý svůj život, dne 20.3.1990 ve věku 92 let.

V Plzni , duben 2008 MUDr. Marie Zemenová