Občanské sdružení pro románský kostel v Potvorově - Historie kostela - Sdružení - Články




Hlavní nabídka
Hledat
  
Obec Potvorov
Okres Plzeň – sever
7 km severozápadně
od města Kralovice

Mapa
Odkazy jinam

Historie kostela



Obsah:




O významu kostela vypovídají záznamy z přelomu 19. a 20.století, kdy byly kromě běžných oprav podnikány kroky k jeho celkové rekonstrukci. Historický a vlastivědný časopis pro oblast Kralovic, Manětína, Plas a okolí v Kronice regionu uveřejňované na internetu uvedl zajímavý článek O zamýšlené rekonstrukci kostela sv. Mikuláše v Potvorově. Tento příspěvek je sestaven ze zápisů do potvorovské farní kroniky, kterou v této době vedli P. František Bárta a P. Václav Jirásek.

Jednou z nejcennějších stavebních památek na Kralovicku je románský kostel sv. Mikuláše v Potvorově. Na přelomu 19. a 20. století se zrodila myšlenka na jeho rekonstrukci, která by rozsahem odpovídala významu této stavební památky. I když tato snaha - nepochybně hlavně vypuknutím I. světové války - nakonec vyšla naprázdno, stojí za připomenutí.

1898
Když převzal panství plaské nynější majitel Jeho Jasnost Pavel kníže Metternich-Winneburg, navštívil také s rodinou svou zdejšího faráře a zdejší chrám Páně a byl jeho starobylostí a velikou uměleckou cenou překvapen. Vyslovil náhled, že by se měl starobylý tento chrám slohově opraviti, nevkusných přístavků zbaviti a do původního stavu přivésti. Intervenoval v tom smyslu ve Vídni u ministerstva kultu a vyučování, chtěje dosáhnouti toho, aby tato vzácná a starobylá památka umění stavitelského na náklad státu opravena byla. Zdejší farář František Bárta byl požádán, aby vypracoval pro c. k. ministerstvo kultu a vyučování dějiny zdejšího chrámu Páně, což také ochotně učinil. Aby pak záležitost ta u ministerstva v zapomenutí nepřišla, obrátil se zdejší farář na poslance za zdejší okres na říšské radě p. Emanuela Dyka, advokáta v Plzni. Týž velmi ochotně věci se ujal a na první dopis zdejšího faráře odpověděl následujícím listem:
"Veledůstojný pane faráři! Dnes naskytla se mně příležitost promluviti s J. E. p. ministrem Gautschem. Kladl jsem mu vřele na srdce záležitost Vašeho kostela a upozornil ho též na rozmluvu s J. J. knížetem Metternichem. Slíbil, že se věci ujme. S ujištěním zvláštní úcty znamenám se Vaší Důstojnosti oddaný dr. Dyk."
Tak dostala se záležitost potvorovského kostela také do centrální komise pro zachování uměleckých památek ve Vídni a jednáno o ní ve schůzi dne 11. března 1898 za předsednictví dr. Jos. Al. svob. pána Helferta. Časopis "Hlas národa" referuje o tom v čísle 107. ze dne 18. dubna r. 1898 následovně:
"Ministerstvo kultu a vyučování sdělilo výše jmenované komisi, že dle zprávy místodržitelství v Praze farní kostel v Potvorově sice potřebuje nutné opravy, že však ze soukromé strany sotva lze očekávati příspěvků. Doporučovalo by se, by kostel ten, v přesném, původně románském slohu vystavěný, byl zbaven pozdějších přístaveb a by provedeny byly jiné stavební opravy. Aby mohla být stanovena výše nákladů na opravu, navrhuje místodržitelství, aby stavební stav kostela byl zjištěn, kterýžto návrh ústřední komise se usnesla co nejvřeleji doporučiti. Od té doby další krok v té věci učiněn nebyl."
* * *
Dne 25. května udeřil hrom do zdejšího chrámu Páně a způsobil tam velikou spoustu. Udeření stalo se ve středu o 1/2 3. hod. odpoledne do rohu římsy na věži na straně severní, odkud vjel oknem věžním do věže, rozbil okenici v tomtéž okně, zvony však nepoškodil. Odtud dostal se na půdu kostela, prorazil strop nad chórem, poškodil a částečně i roztříštil varhany. V stropě nad chórem utvořen veliký otvor. Odtud prorazil poblíže prostředního pilíře klenutí pod chórem, poškodil také architektonické ozdoby na římse prostředního pilíře; pilířem tímto blesk také projel a roztříštil dřevěný svršek na křtitelnici u pilíře se nalézající úplně a také dolejší kamennou část na místech, kde kování bylo do kamene zaděláno, urazil.
Zde blesk bezpochyby o dlažbu chrámovou se odrazil, rána rozstříkla se po stropu nad lodí chrámovou, a sice po celé délce, a sice po straně severní asi do polovice, takže ve stropu bylo asi 40 děr různé velikosti! Také zeď na severní straně byla poškozena tím, že omítka na mnohých místech byla sražena a tři obrazy křížové cesty byly porouchány. Dno v kazatelně bylo vyraženo a leželo dole na dlažbě. Blesk brázdil dále v apsidě chrámové nad oltářem, sjel pak na hlavní oltář a srazil dolů sochu sv. archanděla Michaela, kteráž nalézala se na nejvyšším bodu oltáře; socha ta se úplně roztříštila. Sjel až dolů ke svícnům, z nichž dva na zem srazil. Na straně epištolní, nad otvory, které jsou udělány ve zdivu a kam dávají se obyčejně konvičky mešní, odrazil také omítku zdi, pod kterou objevily se malby starobylé, fresky. Bylo dobře rozeznat část ruky a nohy; pod malbou nalézal se starobylý latinský nápis. Dolejším okénkem ve zdivu, kam, jak výše udáno, staví se při mši sv. mešní konvičky, vjel blesk do sakristie, rozbrázdil také strop. Na almaře pro paramenta stály svítilny, které nosí se v průvodu o vzkříšení; na jednu z těch svítilen sjel blesk a přes ni do almary, kdež sjel po novém červeném ornátě, a sice po portách jeho dolů, takže porty zčernaly; vedle této červené kasule stálo pouzdro s monstrancí; pouzdro to zrovna ve středu blesk prorazil, promáčkul trochu a připálil kovový rám okénka zadního na monstranci, kudy dává se Nejsvětější svátost do monstrance. Monstrance tímto úderem byla celá zkřivena. Pak vyrazil zadní stěnu almary a zdí ven na hřbitov. Smutný byl pohled na zpustošený takto chrám; skříň z varhan prudkým otřesem smetena byla dolů a ležela na dlažbě chrámové. Celá dlažba pokryta kusy zdiva, malty a vápna, jako by se byl celý strop zřítil. Chrám byl pojištěn u "Phönixe" a veškerá škoda byla řádně vyšetřena a nahražena. Krytba tašková ze střechy věže jakož i ze střechy kostela poblíže věže a krytba schodiště na chór byla zničena úplně. Kostel byl brzy po tomto neštěstí opraven a po provedené uvnitř opravě od malíře pokojů z Radnic barvou celý nově natřen a místy mramorován. Opravu varhan provedl v době od 25. do 30. července varhanář Koudelka z Plzně za 150 zl. Dne 30. července bylo zakončení školního roku a v ten den opět poprvé po delší době na varhany hráno. Trosky ze svrchní dřevěné části křtitelnice a ze sochy archanděla Michaela uloženy na památku na půdu kostela.
1901
Dne 22. prosince 1901 konala se ustavující valná hromada spolku pro rekonstrukci chrámu sv. Mikuláše v Potvorově v budově farní a zvoleni do výboru: Bárta František, vikář a farář v Potvorově, za předsedu, za členy výboru zvoleni Vojtěch Palát, rolník v Potvorově č. 11, Vojtěch Sinkule, rolník z Bílova č. 6, Juha František, rolník z Bílova č. 3, Soukup Matěj, rolník ze Sedlice č. 4, Petřík Václav, rolník z Bukoviné č. 9.
1902
Výbor spolku toho konal dne 19. ledna 1902 svou první schůzi, v níž za jednatele zvolen p. Vojtěch Palát, za pokladníka předseda spolku p. Frant. Bárta a schválen návrh provolání, které se má dáti tisknouti.
Na začátku července 1902 obrátil se zdejší farář a předseda spolku pro rekonstrukci zdejšího chrámu Páně na Křesťanskou akademi v Praze, aby navrhla některého osvědčeného odborníka ku vypracování plánů a rozpočtu na opravu zdejšího starobylého chrámu. Akademie navrhla pana architekta Bohumila Štěrbu v Karlíně u Prahy, jenž opravdu jest jeden z nejlepších znalců našich starobylých uměleckých stavebních památek a odborníkem v tom ohledu na slovo vzatým. Pan architekt Štěrba meškal ve dnech 24. a 25. září v Potvorově, aby kostel důkladně prohlédl a ohledal. Slíbil pak, že později buď sám aneb jeho zástupce zavítá ještě jednou do Potvorova, aby předsevzal podrobné měření všech detailů. Výsledek návštěvy první sdělil pan architekt následujícím přípisem:
"Srovnáním podobných vašemu chrámu staveb (hlavně Vinecké) se zbytky starého krovu v Potvorově se nalézajícího a z okolnosti, že hlavní římsa obrací se a jde po celé průčelní straně (západní) dále a že štít průčelí nad touto římsou ukazuje zcela jinou, pozdější a špatnější práci, než štít zadní (nad apsidou) vychází na jisto, že střecha vašeho chrámu měla podobnou formu jako dnes vykazuje vinecká. I nádherná kaple (kůr) v 1. poschodí ukazuje na potřebu zvláštního akcentování této části i v krytu. Takto rekonstruovaná střecha a kůr utvoří z vašeho chrámu jednu z nejmalebnějších a nejzajímavějších staveb románských.
Abych mohl v té příčině podati věcně motivovanou zprávu pro centrální komisi a návrh rekonstrukce, významu a vzácnosti stavby hovící, posílám svého asistenta p. Zemana, aby potřebné věci do detailu proměřil, a prosím Vaši důstojnost o laskavě přijmutí dotyčného mého zástupce a poskytnutí jemu potřebné pomoci k této práci. Jsem přesvědčen, že zbytky klenby i stavby kůr od lodi oddělující nemohly bez stopy z okolí chrámu zmizeti. Pátral jsem po nich již sám, ale kromě kamene, sloužícího za schod ku vchodu do sakristie, neviděl jsem ničeho. Zdá se, že kameny upotřebeny byly ku zvýšené dlažbě kostela, snad by bylo možná zkouškou na několika místech se přesvědčiti, zda jest moje domněnka správná. Pan Zeman pojede v pondělí dne 17. listopadu 1902 odpoledním rychlíkem do Kralovic a prosím o laskavé zaslání povozu k tomu vlaku.
Trvám v hluboké úctě oddaný Bohumil Štěrba. Karlín dne 13. listopadu 1902."
Pan Zeman dne 18. a 19. listopadu v Potvorově dlel a veškeré vyměření kostela vykonal. Jako výsledek tohoto měření došel od pana architekta Štěrby dne 15. ledna 1903 následující přípis:
"V odpověď na ctěný přípis ze dne 8. t. m. dovoluji si oznámiti:
Výsledky podrobného měření starého stavu jsou již načisto přesně vynešeny, ponechávají však ještě mnoho mezer ku zjištění původního stavu památného kostela potvorovského. Jsou z nich patrna 4 období:
1. Stav původní se římsou hlavní na třech stranách střechu vroubící se samostatnou, ze sousední tvrze bohatým portálem přístupnou, ozdobně klenutou místností v 1. poschodí. Táž byla analogicky kapli vinecké (která spolu s kostelem vrouteckým z téže hutě neb školy pochází) od hlavní lodě plnou stěnou s otvory okenními do kostela vedoucími oddělena. Tato původní forma vyžadovala střechu formy zcela jiné než nynější sedlové, snad kombinaci střechy stanové se sedlovou dle podoby vinecké. Této formě svědčí též zachovaná v krovu hvězda starých vazních trámů. Avšak provede-li se rekonstrukce klenutí hoření kaple dle zachovaných náběžků obloukových, neshoduje se ani se střechou nynější, ani se střechou kombinovanou, jejíž zbytky jsou v půdě viditelny, takže částky nalezené neposkytují dosti světla v této věci.
Ve 2. období snešena stará střecha až na onu hvězdu vazných trámů, postaven přední štít, způsobem stavby i materiálem od zadního štítu nad presbyteriem se lišící; sneseno klenutí horní kaple a stěna její proti lodi, takže povstal otevřený dnešní kůr. Domnívám se, že v tomto období zvýšena dlažba kostela as o 40 cm kvůli odstranění vlhka (patrno ze zasypaných plint a soklů) a že k této dlažbě použito bylo kvádrů z příční zdě, dělící kůr od lodě. Domněnka tato nabývá pravděpodobnosti uvážíme-li, že v celém okolí kostela nenalezl jsem ani já, ani můj asistent kamene, který by z této zdi pocházeti mohl a který by dle náběžků oblouků, ostění a p. zcela jistě znatelným byl.
Ve 3. období povstaly ony přílepky pro věž, předsíňku vchodovou, sakristii i vnitřní omítka chrámu.
Konečně v novější době, ve 4. období zvětšena barbarsky okna vyjmutím vnitřních článků. Z takto zjištěného nynějšího stavu možno odvoditi umělecky správný program rekonstrukce.
Kostel je neocenitelným dokumentem uměleckým a archeologickým a zaujímá s vrouteckým a vineckým zcela zvláštní význačné místo v dějinách umění. Porušení jeho svéráznosti rekonstrukcí jinou, než která by s největší pietou vše shledala, co by autenticky k doplnění nynějšího stavu sloužiti mohlo, a vše zachované ze starého stavu na náš věk podržela, bylo by barbarstvím. Taková rekonstrukce však může býti dvojího způsobu:
1) Provisorní, která by doplnila římsu hlavní ve scházejících částech, odstranila zohavující přílepky předsíně a sakristie, postavila sakristii novou na severní straně kostela, znovuzřídila posledně vylámané vnitřní stránky oken lodi. Dále počalo by se s odstraněním bílení a omítky vnitřní se vší pozorností na event. se vyskytnuvší malby. Konečně by se odstranila opatrně nynější zvýšená dlažba, ve které by se pátralo po zbytcích zdi a klenby nynějšího kůru, současně by musela býti provedena kol celého kostela odkopávka přiléhající vrstvy země a zřídil by se dlážděný rigol kolem kostela, aby zdi vlhnouti nemohly. Tato rekonstrukce ponechala by prozatím nynější dosti zachovalou střechu i věž a umožnila by pozdější provedení rekonstrukce definitivní. Myslím, že tato radikální rekonstrukce bude možná teprve tehdy, až potřeba zachování umělecké ceny a archeologický význam bude větší a silnější, než praktické požadavky kostela. Neboť rekonstrukce tato vyžaduje, aby nynější kůr byl opět proměněn v samostatnou místnost, od kostela souvislou zdí s malými poměrně otvory oddělenou. Pro stěnu i klenby nalezlo by se snad v nynější dlažbě dosti materiálu, aby se její forma autenticky pomocí analogie vinecké znovu zříditi mohla. K této rekonstrukci patří dále obnova staré, svérázné formy střechy, odbourání nynější věže a postavení nové dřevěné samostatné zvonice dle vzorů jinde zachovaných. Tato zvonice mohla by zároveň zprostředkovati přístup mostkem a výstupkem do portálu 1. patra. Touto rekonstrukcí povstala by skupina svrchovaně malebná a umělecky cenná, takže její dosažení musí býti ideálem každé rekonstrukce. Uznávám značné obtíže takové radikální rekonstrukce, ale jsem šťasten, že ve Vaší důstojnosti má kostel opatrovníka té vysoké inteligence a uměleckého pochopení, který jinou než umělecky správnou rekonstrukci nepřipustí. Naštěstí jest kostel v dosti dobrém stavebním stavu, takže mu nehrozí pohroma vlivem živlů, může se tudíž eventuelní rekonstrukce provésti bez překvapení a v intencích čistě uměleckých. Z řečeného vyplývá následující postup:
1) Podání podrobně a správně vyměřeného nynějšího stavu. 2) Podání dobrého zdání o rekonstrukci ve smyslu zde vypsaném.
3) Rozpočet na práce, které možno ihned provésti: římsa, doplnění oken, odbourání předsíňky a doplnění portálu.
4) Návrh a rozpočet na odbourání staré a postavení nové sakristie.
5) Rozpočet kvůli povolení částky na další ohledání, totiž otlučení omítky, otevření dlažby kostelní a po výsledku vyzdvižení celé dlažby a p.
Myslím, že postup takový leží v intencích Vaší důstojnosti a nalezne schválení u zemské i centrální komise. Prosím tudíž o laskavou zprávu, ráčíte-li souhlasiti, neb v čem by se měl program změniti. Po obdržení odpovědi připravím potřebné co nejdříve.
S uctivým pozdravem trvám v hluboké úctě oddaný Bohumil Štěrba."
1905
Letos v létě provedena nová dlažba ve zdejším farním chrámu Páně. Pan architekt Štěrba z Karlína, jenž pracuje na plánech rekonstrukce, uznal za nutné starou dlažbu vytrhati, niveau dlažby do původní úrovně snížiti a novou dlažbu dát provésti. Na žádost zdejšího duchovního správce svolil k tomu, aby nová dlažba byla z benátského terazza, poněvadž k slohu románskému se hodí, ač třeba uznati, že v nordických starých stavebních památkách často nepřicházejí; jest to ale dlažba stará, poskytující mnoho výhod, tak zejména snadnější udržování kostela v čistotě; také v zdravotním ohledu jest tento způsob dlažby úplně bezvadný. Pan architekt Štěrba tušil, že v násypu pod starou dlažbou najdou se profilové kameny ze zbořených partií chrámových, které osvětlí mnohé temné záhady rekonstrukce. Tušení jeho se splnilo. V 2. polovici srpna začato s vytrhováním dlažby. Násyp pod kůrem obnášel 70 cm, byla tam spousta kamene a země, rovněž v ostatní lodi chrámové. Mezi kamením nalezeny skutečně některé profilové kameny a také stopy polychromie. Všechen ten materiál musel býti z chrámu vyvezen, lavice a oltáře vedlejší odstraněny z kostela, podezdívky pod oltáři zbořeny. Monumentálně působí pak prostřední pilíř a pilíře nástěnné, když bohaté patníky jejich, které dosud ve dlažbě byly skryty, byly obnaženy. Celý kostel tím velice získal a zdál se hned býti mnohem větší. V násypu pod dlažbou nalezeny střepy z pohanských popelnic; ale jen jednotlivé části, takže se zdá, že původně nalézaly se polenice tam, odkud materiál na násyp byl vozen. Nalezeno také mnoho kostí a lebek pod dlažbou, tak zejména na místě, kde stojí kazatelna, leželo vedle sebe několik koster; rovněž při zdi pod obloukem, za ženskými lavicemi. Dne 11. září započato s kladením nové dlažby. Pan architekt Štěrba svěřil provedení dlažby firmě Oldřich Rákosník v Karlíně u Prahy. Ta vyslala sem jako mistra Giuseppe Livu, Italiana v Praze usedlého, a 2 české dělníky. Dne 11. září s prací započato. Nejprve položena betonová vrstva asi 8 cm silná (štěrk s cementem), na to pak vrstva terazzová, asi 2 cm silná, to jest kaše z cementu a mramorových zrnek; po uschnutí pak se to brousilo, až povrch nabyl nynějšího tvaru.
Práce byla skončena dne 27. září.
1910
Jelikož strop i střecha kostela jsou ve stavu bídném, takže při jarním tání kapala lidem voda na hlavy, urgoval duchovní správce u patronátního úřadu v Plasech opravu střechy a zajištění stropu, neboť jest skutečná obava, že prohnilé stropní trámy jednou povolí a veliké neštěstí přivodí.
Dne 23. července t. r. přišel se na kostel podívati Jeho Excelence pan markrabě Pallavicini jakožto kurátor zdejšího patronátního panství v průvodu pana knížecího inspektora Poppra a p. ředitele Václava Maydla z Plas. Duchovní správce provedl pány po kostele, upozornil na nedostatky a žádal pana markraběte, aby žádost zdejšího spolku sv. Mikuláše o rekonstrukci chrámu, podanou k c. k. ministerstvu kultu do Vídně, svým vlivem doporučil a uspíšil.
Dne 9. srpna 1910 konalo se na farním úřadě zdejším konkurenční řízení za příčinou oprav na kostele. Při tomto bylo zjištěno, že jest nutno 1) opraviti střechu a 2) upevniti strop. Zednický mistr Josef Pták z Přehořova navrhoval upevnění stropu velikými šrouby ke krovu. Komise však způsob ten s ohledem na brzkou rekonstrukci celého kostela a na veliký náklad zbytečně vydaný zamítla a se usnesla podepříti strop lešením na pražcích oken spočívajícím, kterýžto způsob by byl asi o polovinu levnější a byl i s opravou střechy asi na 800 korun vypočítán. Duchovní správce podal vyjádření, že lešení v kostele bude dělati hroznou ostudu, že však na ten způsob bohdá tím spíše příznivého vyřízení naší žádosti o rekonstrukci kostela se domůžeme a že tedy proti tomu ničeho nenamítá.
Členové komise byli mimo faráře tito: Za patronát Václav Maydl, patr. komisař, Frant. Wodica, knížecí úředník, Frant. Procházka, knížecí stavbyvedoucí. Za c. k. úřady Zellner, c. k. okr. komisař, N. Novotný, c. k. inženýr z Plzně, Josef Mrázek, zapisovatel. Za obce Fr. Knedlhans, starosta obce Sedlice, Václav Vlk, starosta z Bílova, Frant. Fryček, starosta z Bukoviny, Frant. Urban, starosta z Odlez a Václ. Beneš, starosta z Potvorova.
* * *
Intervence pana markraběte Pallaviciniho přece trochu pomohla - c. a k. ministerstvo kultu ve Vídni vyslalo c. k. konservátora pana profesora Maxe Dvořáka a pana c. k. vrchního stavebního radu a architekta profesora Julia Deningera, aby kostel prohlédli a své dobrozdání podali. Oba pánové zajímavost a velikou historickou cenu kostela uznali, avšak plán na rekonstrukci spolkem zdejším podaný zavrhli, neboť památné stavby sluší prý zachovati před zkázou, avšak neproměňovati ve stavby moderní, jak plány navrhují. Bude tedy povolán stavitel chrámu sv. Víta v Praze p. Hilbert, aby podal rozpočet nový dle udané direktivy od c. k. centrální komise pro zachování historických a uměleckých památek ve Vídni.
Žádost spolku pro rekonstrukci kostela byla u c. k. ministerstva kultu a vyučování vzata do práce. Plány k žádosti přiložené vráceny byly spolku jakožto nevhodné a spolek vyzván, aby předložil projekt nový. Plány vráceny cestou c. k. okr. hejtmanství v Kralovicích s tímto přípisem:
"Ctěnému předsednictvu spolku pro rekonstrukci farního kostela v Potvorově.
Projekt na rekonstrukci farního kostela v Potvorově vrátila c. k. centrální komise pro zachování uměleckých a historických památek z důvodu toho, že neodpovídá moderním názorům o zachování památek. Zmíněná komise navrhuje, aby se vypracoval nový projekt na opravu podle tohoto programu:
1. Nynější sakristie, kteráž část jižního postranního pohledu zakrývá, aniž má jaké samostatné ceny, může podle posavadního projektu býti odstraněna a nahražena na severní straně novostavbou, kteráž chodbou s kostelem by souvisela, však zcela jednoduše se provedla.
2. Jižní předsíň může býti snesena, když by se po důkladné prohlídce shledalo, že lze starý románský portál, jehož části v předsíni jsou zazděny, znovu zřídit.
3. Věž a schody na hlavní fasádě ponechati dlužno v nynějším stavu a třeba jest toliko je vyspraviti.
4. Střechy a krov lodi kostelní a apsidu dlužno v nynější formě obnoviti.
5. Římsy nutno vyspraviti a doplniti, pokud to z důvodů stability je nutno, a sice s všemožným šetřením ceny starobylosti.
6. U oken nutno pořídit nové "páky" podokenní. Původní ostění oken nebudou se rekonstruovati; okna v apsidě možno proraziti.
7. Kvádry zdiva nutno - leč bez kamenické práce - očistiti, mezery uzavříti, leč ne až na okraj zamazati.
8. Odvodňovací zařízení budiž vylepšeno.
9. Vnitřek kostela budiž ponechán v nynějším tvaru, toliko nutno s příslušnou opatrností, kdyby snad nástěnné malby se vyskytly, zdi oškrábati. Staré části kamene mohou býti ponechány jako kámen přírodní.
O tom dávám ctěnému předsednictvu ve smyslu výnosu c. k. místodržitelství ze dne 1. října 1910 č. 248.021 věděti a zvu ctěné předsednictví, aby mi určitě do 25. listopadu t. r. své stanovisko nebo svůj úmysl ve příčině této sdělilo.
C. k. okresní hejtmanství v Kralovicích dne 19. října 1910."
1911
Spolku pro rekonstrukci našeho farního kostela došel dne 28. prosince 1911 tento výnos c. k. místodržitelství v Praze, datovaný dne 27. listopadu 1911:
"Ctěnému představenstvu spolku pro rekonstrukci chrámu sv. Mikuláše v Potvorově. Vyřizujíc tamní žádost ze dne 19. listopadu 1910 sdělilo sem c. k. ministerstvo duchovních záležitostí a vyučování výnosem ze dne 21. října 1911 číslo 41958, že architekt Kamil Hilbert, stavitel chrámu svatovítského v Praze, podle zprávy c. k. ústřední komise pro zachování historických a uměleckých památek ze dne 26. září 1911 ve svém přípisu ze dne 18. července 1911 rozpočetl výlohy za zhotovení projektu na restauraci tamního farního kostela obnosem as 1300 K se 700 K vedlejších výloh a na 150-200 K cestovních výloh.
Jmenované ministerstvo zmocnilo uvedeným výnosem c. k. místodržitelství, aby vypracování projektu svěřilo jmenovanému architektovi, podotknuvši, že výlohy s vypracováním projektu spojené přejímá na státní úvěr umělecký.
C. k. místodržitelství, zadavši dle toho současně zhotovení projektu architektu Hilbertovi, požádalo jej, aby dle možnosti projekt co nejdříve vypracoval a sem zaslal, aby jmenovaným ministerstvem nařízené další jednání ohledně uhrazení nákladu na rekonstrukci co nejdříve mohlo být provedeno."
1912
Dne 15. června 1912 přijel do Potvorova automobilem architekt Kamil Hilbert, stavitel dómu svatovítského, aby z nařízení c. k. ministerstva duchovních záležitostí a vyučování ze dne 21. 10. 1911 č. 41958 prohlédl stav kostela a zhotovil plány na jeho úpravu. Architekt Hilbert použil za základ své práce skici zhotovené již dříve architektem Fialou, provedl nové měření jedotlivých částí kostela a slíbil, že co možná nejdříve provede, aby se záležitost úpravy kostela zbytečně neprotahovala.
1913
Plány na úpravu našeho kostela vypracované architektem Hilbertem předloženy byly v měsíci prosinci r. 1912 c. k. místodržitelství v Praze k prozkoumání architektonickému a finančnímu. C. k. místodržitelství plány schválilo a zaslalo tyto c. k. okresnímu hejtmanství v Kralovicích, aby zavedlo řízení konkurenční. Za účelem dohodnutí o eventuelním krytí nákladu (45.550 korun) pozváni k c. k. okresnímu hejtmanství v Kralovicích na den 27. března 1913 zástupcové všech přifařených obcí, pak zástupce patrona kostela, předsednictvo spolku sv Mikuláše a farní úřad. K jednání dostavili se všichni jmenovaní a vyjádřili se tak, že s ohledem na žádanou subvenci jsou ochotni krýti náklad nejnutnějších zákonem přikázaných oprav, ostatní že se vymyká jejich finanční možnosti. Protokol v tom smyslu sepsán a předložen c. k. místodržitelství v Praze.
Z nařízení c. k. místodržitelství v Praze konala se dne 8. května u c. k. okres. hejtmanství porada zástupců obcí a patrona i faráře stran ukrytí nákladu na nejnutnější opravy na kostele potvorovském. C. k. místodržitelství reagovalo na usnesení komise ze dne 27. března o ochotě krýti nejnutnější zákonem nařízené opravy a dalo ve stavebním oddělení místodržitelském vypracovati rozpočet. Rozpočet tento však byl sestaven pouze dle plánů na rekonstrukci a proto úplně nevhodný. Dle něho připadala by částka 36 000 K na opravy nejnutnější a pouze 9500 K na opravy slohové, resp. z ohledu zachování kostela nenutné. Shromáždění zástupcové obcí a patrona se vyjádřili, že za nutnou opravu považují pouze pořízení nového stropu a střechy a zakrytí trhlin, a to že by se dalo za částku 4000 korun dobře poříditi. V tom smyslu zhotoven protokol a podepsán.
C. k. místodržitelství v Praze, neuznávajíc výpočet komise ze dne 8. května za spolehlivý, nařídilo novou komisi na místě samém. Proto se sešla z nařízení c. k. okresního hejtmanství v Kralovicích komise složená ze zástupců obcí, patrona a farního úřadu v Potvorově na farním úřadu dne 17. září, ku které byl pozván krajský inženýr z Plzně, aby se poradila o nákladu na nejnutnější opravy na místě samém. Krajský inžernýr zjistil všechny defekty na stropu a střeše a dospěl k závěru, že oprava k zachování kostela nejnutnější dala by se provésti nákladem kolem 5000 korun. Přítomní projevili svůj souhlas náklad tento z vlastních prostředků nésti, věc protokolárně zaznamenána a do Prahy odeslána.
1914
Slohová oprava našeho kostela bude asi ne-li pochována, tož dozajista na nedohlednou dobu odložena. Ještě před mobilizací v měsíci červenci ministerstvo kultu a vyučování dodalo sem výnos, ve kterém se žádá větší příspěvek na opravu kostela od zúčastněných faktorů (patrona a obcí) než se loni platiti uvolili. Náklad totiž vypočten na 45 tisíc korun, z nichž by připadalo na patrona a obce dle jich vůle 5 tisíc. Ostatní by obnášela subvence. Ministerstvo však žádá příspěvek od patrona a obcí větší.
Vypuknuvší válka všecko jednání zastavila a teď tu stojí náš ubohý kostel jako zřícenina, se stropem podepřeným kládami, s očouzenými zdmi, a bude Bůh ví jak dlouho tak státi.



Dějiny a pověsti obce Potvorova
a jeho okolí



Sepsal sbor učitelský ( František Brabec, řídící učitel, Vásclav Janský, učitel a mladší učitel Alois Guth) v Potvorově roku 1888/9


Dějiny a pověsti obce Potvorova a jeho okolí

Jako mnohé obce naší milé české vlasti mají své vlastní dějiny a pověsti, tak také i naše malá polozapomenutá vesnička Potvorov honosí se svými dějinami, které mnohými pověstmi protkány jsou a které však až dosud v krajině zdejší se udržely a jako ústní podání , pokolení za pokolením je dědí jako svatý odkaz svých předků před zapomenutím je chrání.

Obec Potvorov

Obec Potvorov se dvěma samotami ( hajnovnou knížete Pána z Metternichů a uhlířským domkem náležejícím Slovutnému Pánu p. Leop. Funkovi c.k. notáři ve Stříbře na straně jihozápadní) leží v okresu Karlovickém na hranicích okresu manětínského a podbořánského a čítá nyní, 4.5. roku 1890, 420 obyvatelů ve 70 domech.
Má památný starobylý, roku 1241 vystavěný a ke cti sv. Mikuláše založený kostel a trojtřídní školu, jejíž budova však bohužel škole se nepodobá a žádný z cizinců v ní stánek moudrosti a umění nehledá.
Dle pověsti v lidu zanechané býval v místě, kde nyní Potvorov se rozkládá, pouze panský dvůr, kostel, pivovar a příslušná hospodářská stavení.
Panský vůr tvořily nynější statky Machovcův, Burdův a Hoťkův. Ve statku Machovcově zachovaly se z doby té ještě dvě studny nedaleko sebe ležící. ( V čp. 5 jedna dosud zachovalá, která měla ve základě (prohlubně ) dna silný z dubových břeven č. trámů učiněný kříž, druhá nedaleko této v poli Poustka zvaném, již přikrytá, ale tvarů zachovaná, takže vodu každou chvíli z ní čerpati možno.
Kostel stál na témž místě, kde nyní se nachází. O původu jeho vypravuje se toto: Občané bílovští, sedlečtí a vysoko-libinští chtěli stavěti si společně kostel na východním konci obce Sedlce, kdež dosud „na Kostelíku“ říkají, ale všechno stavivo , které ku stavbě té přes den navezli, vždy v noci zase zmizelo. Odnášel prý je krásný bílý kůň a ukládal je vždy na to místo, kde nyní kostel potvorovský stojí.

Zbožní občané vidouce v tom vyšší pokyn, upustili od úmyslu svého a postavili kostel tam, kam „Šemík“ stavivo nanosil.
Kostel vystaven jest od základů až po střechu ze samých do čtverců otesaných pískovcových kamenů šedé barvy, jako se až dosud dobývají v lomech v tak zvaném lese „Březinách“, patřící knížeti Pánu z Metternichů. Kámen tento jest velmi tvrdý, což dokazuje , že kostel až dosud dobře zachovaný jest a stojí s několika málo výměnami v původní své podobě. Jest stavěn ve slohu románském a bude vždy připomínati dovednost, obratnost a chválu stavitele svého, protož zasluhuje kostel potvorovský vřaděn býti mezi nejznamenitější památníky románské ve vlasti naší. Tento kostel býval též ohrazen hlubokými příkopy, jejichž zbytky dodnes lze spatřiti, takže se více pevnosti nějaké než chrámu Páně podobal a sloužíval v čase nebezpečí za ochranu proti nepříteli.
Na chór vcházelo se z kostela po schodech dřevěných pod chórem umístěných. Kostel nad chorem byl klenut tak, jako pod chorem. Tento chor jest prostorný a má tu samou rozměru, jako pod kruchtí. Toto jest spoře osvětleno dvěma kulatými okénky, která jsou jak vně tak i zevně vybočujícím válcem úhledně článkovaným kolem dokola obehnána. Kterážto klenba dvouoblouková spočívá na mohutném čtyřstěnném pilíři, obloženém sloupky, nad nimiž vystupuje z frontové čáry malý balkonek jenž tvořen je barbarským způsobem - při stavbě nových varhan byl odstraněn aby pan učitel od varhan viděl lépe k oltáři ( nebylo to pro mne zcela čitelné)
Loď kostelní kryta jest stropem rákosovým, po severní straně nalézají se tři, na jižní čtyři okna, která byla za pátera cisterciáka Ulmana zvětšena. K ní přidružuje se presbyteř z úplného polokruhu sestaven, který má též tři původně zachovaná okna. Věž vypínala se nad středem kostela a kostel celý a s věží pokryt byl střechou šindelovou.
Kostel s panským obydlím spojen byl podzemní klenutou chodbou..
Později činí se zmínka o jistých pannách, které obývaly stavení, ve kterém nyní farské stáje umístěny jsou. Toto své obydlí spojeno měly s kostelem zvláštní krytou dřevěnou chodbou, která ústila ve dveřích, kterými se až posud ze schodiště na chór vchází.
Kromě kostela a dvora stával zde též jak výše již zmíněno pivovár se sladovnou. Pivovár stál v místech, kde nyní usedlost č. pop. 24 „Cepkova“ a sladovna čp. 40 „Vlachova“ se nachází. Mimo těchto budov nalézal se při dvoře panském domek pro čeládku „Poustak“ zvaný, kterémuž domku dosuď tak říkají. Též lázeň se zde nalézala a sice v místech, kde nynější studna obecní „Lázeň“ se nachází a čemuž i zbytky starých zdí nasvědčují.
K těmto budovám přibývalo poznenáhla jiných, až povstala vesnice.
Poslední majitelkou Potvorova jmenuje se Anežka z Potvorova (Agens de Potvóri), vdova po Kunovi z Potvorova se svou dcerou, která tuto obec klášteru plasskému pro spasení své duše darovala a v kostele zdejším i se svou dcerou pochována byla, čemuž prý též nasvědčují zbytky rakve a kusy hedvábných látek, které byly roku 1883 při překládání postranních oltářů, před pravým oltářem (sv. Anny) pod kamennou deskou před ním ležící, nalezeny.
Roku xx22 císař Zikmund statky kláštera plasského světským pánům zastavoval.
Bratři Bedřich a Hanuš Kolovratové vedle jiných vesnic obdrželi také část Potvorova. Druhou část pak zastavil týž císař Beneši z Rabštejna.
Později přešla ta část Potvorova, kterou v držení měli Kolovratové, v panství pánů z Grisbeků.
Po bitvě bělohorské byly však statky pánů z Grisbeků skonfiskovány a klášteru palsskému vráceny, čímž tato část Potvorova opět ku panství plasskému přešla. Druhá část i nadále při panství Rabštejnském zůstala.
Za války třicetileté r. 1639 byl Potvorov od generála Konigsmarka, vůdce Švédů, i s okolními vesnicemi vypálen.
V témž čase také ostel shořel a klenutý strop nad chorem snesen a nynějším rakosovým nahrazen.
Za pátera cisterciáka Silvana přistavena předsíň před hlavními dveřmi roku 1741. Zakristie bývala pod chorem na levé straně, takže důchovní vždy přes celý kostel k oltáři choditi musil. Teprvé roku 1795 byla ke kostelu přistavená nová zakristie.
Roku 1827 udeřil blesk do kostelní věže a porouchal ji tak, že musela býti snesena a nová vystavěna, přotom šindelová krytba kostela nahrazena nynější taškovou. Věž nynější stavěl stavitel z města Bezdružice (německy Veseritz) a rozpočet činil 181.000,- zl. (Přitom byly schody, které vedly na chor z kostela zazděny a nynějšími nahrazeny.)
Jméno obdržela obec tato dle jedněch ode dvora, pod kterým stála „Poddvorov – Podvorov“, dle jiných od bývalé majitelky její de Potvóri, tedy „Potvorov“.
Tato obec byla, jak dříve již uvedeno, ve dvě části rozdělena.
Jednu část tvořila sedm rolníků, hostinec, kovárna, pastuška a několik domkářův a patřila k panství rabštejnskému, tvoříc takzvanou nynější „Malou Stranu“.
Druhou část tvořilo dvanáct rolníků, hostinec, kovárna, pastůška a opět několik domkářů. Tato část patřila k panství plasskému, tvoříc nynější Velkou čili Plasskou Stranu“.
Každá strana měla svého rychtáře a své konšely.
Za děličko obou těchto stran sloužil litý sloup, který až posuď v obci se nachází, ale nestojí na svém původním místě, nýbrž pošinut byl ve směru vodorovném k jihu o 16 sáhů, by nová kovárna malostránská postavena býti mohla.
Podivno ale bude každému, kdo o Potvorově uslyší, že obec tato, ač nyní tvoří jednu politickou obec, jmění obecní spravuje si každá strana zvlášť, nechtíce nikdy v jednu obecní správu spolčiti.

O škole
Založení školy v Potvorově spadá do předešlého století. Původně umístěna byla škola v domku naproti farnímu domu, v nynějším domu č.pop. 11(?)
Okolo roku 1735 byl zde učitelem dle jména Josef Balín.
Od roku 1781 navštěvovalo školu tuto 69 hochů a 63 dívek, celkem 132 dítek, mimo těchto žáků též 2 židé.
Vyučováno v obou zemských jazycích. Poněvadž škola tato účelům školním nevyhovovala, vystavěna roku 1785 nynější škola nákladem klášterním (cisterciáckým) v Plasích, nalézá se na východním konci obce Potvorova pod farním domem, jest 10 sáhů délky a 5 sáhů šířky a tak nepraktičně stavěna, že pouze jedna učebna, pokoj pro učitele a černá kuchyně, komora, pak jeden chlév a dřevník se v ní nalézají. Komora přetvořena na pokoj a kuchyně překlenuta , vše na útraty nynějšího řídícího učitele p. Frant. Brabce.
Po učiteli Josefovi Balínovi hlásil se o místo učitelské v Potvorově Bernard Rozmara, učitel v Jesenici okr. Žateckého, který česky i německy mluvil a také vyučoval.
Do nově vystavěné školy dosazen byl jeho syn Josef Rozmara ( 1785) podučitelem F. Durschmid.
Roku 1827 zvolen za učitele do Potvorova p. Václav Vyslyšel a působil zde až do roku 1833. Roku 1834 dosazen za učitele do Potvorova p. Františk Durschmid ze Žebnice a působil zde až do roku 1 břez. 1867, kteréhožto dne zemřel
Za téhož učitele působili při zdejší škole následující podučitelé:
1 . Pan Jos Wivka (_) pozdější uč. V Kralovicích,
2. pan Václ. Lašek odešl ke c.k. vojsku
3. pan Frant. Rozmara pozdější říd. Uč. V Božkově (?)
4. Jos Trejbal pozd. Říd uč. V Kněževsi, nyní, totiž roku 1889, na odpočinku
5. Jan durschmied syn zemřelého v m. červenci r. 1864
6. Frant Brabec od 4. září 1864.
Od 1. března 1867 stal se provisorem, pak skutečným učitelem 6. června 1867, říd. Učitelem v dubnu 1875. Za téhož učitele vyučovali zde:
1/ Pan Václav Patejdl, nyní u c.k. dráhy v Plzni
2/ Pan Bohumil Malinský, zemřel v Praze
30/ Pan František Urban, nyní učitel na Přešticku
4/ Pan Alois Rác, nyní učitel v Čisté
5/ Pan Václav Janský , nyní učitel v Potvorově
5/ Pan Jarmil (?) Wettengl, nyní ml. Uč. V Kotlánech
6/ Pan Alois Guth, Nyní mladší uč. V Potvorově

Od 17. června 1885 Velesl. C.k. zemské školní rady v Praze čísl. 775 povolena trojtřídní škola, ale vyučování ve třetí třídě započato dne 15. září 1887.
První a třetí třída jsou umístěny v domě čp. 25 na západní části Potvorova. Od roku 1881 prvního února započalo na této škole též industriální (?) vyučování a první učitelkou byla choť ř. učitele, paní Johanna Brabcová, která 7. října 1881 zemřela.
Od 1. listopadu t.r. propůjčeno bylo místo toto industr. Učitelce v Mladoticích, p. Františce Brůhové.
Poněvadž se tato p. učitelka tak roznemohla,že školní dítky v ručních pracech vyučovati nemohla, byla p. Marie Guthová, choť mladšího učitele prozatímně od 1. června 1886 za učitelku industriální ustanovena.
Paní učitelka Františka Brůhová dne 28. června 1887 zemřela, na místo toto 10. srpna 1888 paní Marie Guthová ustanovena.

Povrch země
Povrch půdy jest břidličný oddíl a skládá se z četných hřbetů. Od severu k jihu rozkládá se mezi obcí Bílovem a Sedlicí se strany jedné a obcí Potvorovým a Řemešínem se strany druhé mírná vyvýšenina, která před obcí Bukovinou se ukončuje. Na západní straně od Potvorova , v takzvaném Rabštejnském lese, čili Rabštejnské hoře, jsou lomy pískovcové, ze kterých se výrobky všeho druhu, jako pomníky, mlýnské kameny, žleby, močírny, koryta mlýnská i pro dobytek, schody atd. široko daleko vyvážejí. Vedle těchto lomů v lese Rabštejnském jsou k jižní straně též pískovcové lomy, patřící knížeti z Metternichů. Na straně východní od Potvorova vypíná se též osamělá vyvýšenina zvaná Bulínův Džbán.

Vodstvo

Vodstvo nalézá se v okolí Potvorovském poskrovnu, jen na západní straně obce Potvorova dotýká se polnosti hraničné potok Žihelsko – mladotický. Zde sluší událost ze dne 25. května 1872 připomenouti:
V roce tomto počal pan podnikatel Šebek ( zemřel 18.3. 1889 v Praze) na levém břehu tohoto potoka stavěti dráhu Plzeňsko - Řezenskou (?). Kde se stavěly hory Rabštejnského lesa při tomto podniku v cestu, byly trhány dílem prachem, dílem dynamitem. Silným, výše jmenovaného dne trvajícím deštěm, přihrnula se voda ze severní strany na luka Žihelská, nesouc s sebou již množství vyvrácených stromů a keřů druhu rozličných, jimiž zatarasila úzké kanály při železnici po řečených lukách přes potok vedoucích a učinila v krátké době z luk Žihelských jediné jezero.
Náhlým prolomením železniční trati valila se voda mocným proudem k obci Přehořovu, zde pobořila tři domky, jeden lidský život odnesla a v naplaveninách a zříceninách u mlýna Pobudovi u Řemešína jej pohřbila.
Rozvodněný takto potok Žihelský a zesílený ještě přítoky od Potvorova, Odlez (Tvitles), Kraštovic a Řemešína hnal se nevýslovnou prudkostí dále k straně jižní, železničnou stavbu na mnohých místech rozdrtiv, vedral se do rybníka Mladotického, jehož hráz protrhl a s řekou Střelou se spojil, s níž společně proudy své dále k Plasům a Nebřezinám unášel, kdež mnoho škod jak na lidských životech, tak i na budovách způsobil.
Připomenouti zde sluší, že následkem dřívějšího trhání balvanů a prudkým tímto deštěm svezla , takřka odtrhla se část hory Rabštejnské, zvaná Potvorovský vrch, od celosti druhé a sesula se na některých místech až na 24 metry na západ, totiž do potoka Žihelského na výměře 2 875 hektarů..
Tam na straně jihovýchodní od obce Odlez ( Tvitlez), kde přestal býti průkop ( finfisnitl ?) vrchu Rabštejnského pošinula se sesutá hora až ke druhé hoře pravého břehu potoka tak, že se na potoce utvořila vysoká, vodu vytékati zamezující hráz a činila hluboké nyní Odlezské ( Tvitleské) jezero zvané.
Z tohoto jezera vytéká voda pouze rozpuklinami skalními, pod nynější drahou se nalézajícími a jen při deštivém počasí, pak času jarního přetéká přes hráz, neb se skrze ní prosakuje, před mlýnem a naproti němu zvaném Spálenkův na světlo vychází.
Stůjí zde nepravdivé přísloví?
Lidé s lidmi se sejdou, ale hory s horami nikdy.
Zde se ale hory spojily a utvořily hráz, takže z potoka utvořilo se jezero.

Divé, čili lesní ženy

Až posud zachovala se zde pověst o divých, čili lesních ženách, které prý ve velikých lesích jižně a západně Potvorova v takzvaném Hoťkovic lese nad Řemešínem, takzvané Mokré Řiti ( Roli ?), se zdržovaly.
Ženy ty byly prý postavy malé, široké, s nepoměrně velikou hlavou. Chůze jejich byla zdlouhavá a kolébavá. Do okolních vesnic přicházely zřídka a to jen tehda, chtěly-li si něco vypůjčiti. Lid měl před nimi strach velik a zvláště matky, které měly při prsou kojence. Ženy tyto totiž, jakmile se jim příležitost naskytla, vzaly dítko pokojně v kolébce ležící podstrčily místo něho své vlastní, chtěly prý tímto způsobem zaopatřiti pokolení slušnější bez těch ohyzdně velikch hlav. Když pak nešťastná matka, poznavši, že jest podvedena a že namísto svého andílka má v kolébce nehezké dítko lesní ženy, s tímto snad nelaskavě nkládati počala, přišla, vhodnou příležitost uživši, lesní žena a hrozila dotčené podvedené matce, že stejným způsobem spláceti bude dítěti jejímu.
Matka, chtíc pak, aby jejímu dítěti od lesních žen ubližováno nebylo, nakládala s podvrženým dítětem mírně a vlídně se k němu chovala. Také v Bukoviné bylo dítko, které s sebou rodiče na pole k Hoťkovic lesu byli vzali , od lesních žen odneseno a jiné dítko v koš místo něho vloženo.
Noční dobou nebyl by se nikdo opovážil oným lesem, ve kterm se tyto ženy zdržovaly, vézti mouku nebo jiné potraviny, protože se mu vše z vozu ztratilo, aniž věděl kdy a jak.
Lid sváděl to na lesní ženy, které z vozu nepozorovaně všechno vzaly, aby si snadným způsobem výživu opatřily.
Jako zvláštnost své mluvy stůj
zde krátký tento příklad: Aby se do příbytku některého dostati mohla, vzala si lesní žena záminku, že chce péci chléb a že si jde vypůjčiti hřablo, pometlo a díži. Spustí na hospodyni takto: "Půjčte mi hřablo-nehřablo, pometlo - nepometlo, díži - nedíži, chci péci chléb - nechléb, dám vám rozpek - nerozpek jako díže dno - nedno. "

Na sklípku

Západně Potvorova ve jmenovaném již lese Rabštejnském v nynější Mokré Řiti říkávali dříve "Na sklípku", kdež se skutečně měl dříve veliký sklep nalézati.
Majitelé Potvorova užívali sklepa toho k uchování pokladů v těchdejších nejistých dobách.
Ještě asi před 80 lety Bernard Syrovátka z Potvorova častokráte vrážel tyčí na železné dveře téhož sklepa, který však vedlejší zřítivší se skálouúplně byl zasypán.
Lid okolní vypravuje sobě o nesmírných pokladech, které v tomto zasypaném sklepu věčně pohřbeny jsou.
Marie Kantorovská z Potvorova hrabala asi před 70 lety nedaleko zasypaného sklepa toho stlaní č. mrvu a našla zvláštní klíček, u něhož připevněna byla červená pentlička. Dívka byla přesvědčena, že nalezla klíček od sklepa, v kterémž nesčetné bohatství se nalézá.
V této radosti své nemohla se na klíček ten ani dosti nadívati a neustále si jej prohlížela.
Při další takové prohlídce upadl jí klíček na zem a než-li jej mohla zvednouti, objevil se před ní, jako by s nebe spadl, černý kohoutek, klíček zobáčkem uchopil a zmizel. Tak dívce brána bohatství na vždy zavřena byla.

Původ jména "Spálenkův mlýn "

Asi tři kilometry západně od Potvorova pod známým již jezerem Odlezským čili Pojtleským stojí mlýn zvyný "Spálenkův". Tam, kde tento mlýn se nachází stával již od nepamětných dob mlýn, ale jména jiného, nám teď neznámého. O tom, jak mlýn tento nynějšího jména obdržel, vypravuje pověst takto:
Ve mlýně tom sloužila před časy děvečka jménem Dornička. Děvče mladé, plné života, kterému však na této samotě teskno bývalo a to tím více, že neměla žádného milence, který by ji občas navštívil a ji potěšil.
Když tak v neděli po mši svaté se rozhovořila se svými známými děvčaty z okolních vesnic a slyšela, jak si o svých milencích vypravují, jak jedna druhé milostná tajemství důvěrně sděluje, tu bývalo jí zvláště teskno a bolno, i záviděla často štěstí toho svým družkám.
Jediným přáním jejím bývalo, aby i ona štěstí takového dojíti mohla, ale touha její zůstávala stále nesplněnou, žádný milenec o její přízeň, ba o její ruku se neucházel.
Jednoho nedělního odpoledne vyšla si do lesa, usedla pod stinný strom na zelený mech a přemýšlela o tom, proč asi nikdo ojejí lásku se neuchází, proč jen ona sama zůstává od hochů nepovšimnuta? - Tu přemožena bolem a touhou po milenci volala: "Přijala bych každého, nechť jest kdokoliv, třeba i sám čert to byl!"....
Přání její mělo se tentokráte vyplniti. Netrvalo to dlouho, hlásí se jí a o lásku jí žádá jinoch mladý, švarný, jakého by pohledal.
Štěstím opojena bez rozmýšlení přijímá slova i důkazy lásky jeho a podobným mu splácí. - Byla šťastna.
Miláček navštěvoval Dorničku častěji a tak mnohou blaženou chvíli s ním zažila.
Jednou opět toužebně očekávala svého milence, který však dlouho nepřicházel. Touhou vábena vyšla mu vstříc. Jak poskočilo srdéčko jí blahem, když spatřila svého hocha přicházeti Upřela své velké oko na něho a se zálibou si jej prohlížela. Však hle!
Dornička štěstím uzardělá náhle zbledla a úzkostí celá se chvěla. Proč to?
Spozorovala totiž, že její miláček má koňskou nohu a nyní s hrůzou teprve poznala, kdo vlastně její vytoužený a dávno žádaný milenec jest. Chtěla prchnouti, ale než mohla úmysl svůj provésti, miláček již tu a pevně ji objal. Jak ráda by se nyní svého miláčka zbavila, ale nevěděla jak. Dávala mu nelibost svou všemožným způsobem najevo, ale milenec toho nedbal a přicházel za Dorničkou stále a stále. Tu vzpomněla si Dornička ve své úzkosti na bábu, o níž již často slyšela, že mnohým lidem v podobných případech pomohla.
Ihned k ní pospíšila a ji za radu prosila. Bába se důkladně na vše vyptala a pak nešťastné dívce poradila: "By si uvařila bezu s vršku a devaterník, odvar ten pila, že k ní její pekelný milenec již žádné moci míti nebude."
Učinila tedy podle této rady a miláček její se k ní vskutku více nepřiblížil.
Stával však každého večera na vrchu na proti mlýnu a kdykoliv bývalá milenka jeho na dvoře se objevila, laskavými slovy ji k sobě vábil.
Marné byly však prosby jeho, neboť Dornička nikdy více k němu nešla.
Jednoho dne před večerem opět stál milenec ten na vrchu a volal na Dorničku: "Dorničko, Dorničko! pojď ke mně, aspoň jen na chvilku." Ale Dornička zašla opět do světnice , jako by nebyla ničeho neslyšela.
Za chvilku vyšla opětně na dvůr. Znovu slyšela na se volati hlasm ale trochu podrážděným: "Dorno, Dorno! alespoň na slovíčko."
Dorna však zašla, aniž se naň podívala.- Tím ho ale velice popudila, neboť když potřetí po své práci na dvůr vyšla, hlasem hřímavým, plným hněvu a zlosti na ni volal:"Důro, Důro! alespoň rozloučit se se mnou pojď, nepůjdeš-li, zapálím mlýn."
"I zapal," dostal od své milenky za odpověď. Sotva však Dornička to vyřkla, zmizel její bývalý miláček, ale mýn stál celý v plamenech.
Od té doby nazýval lid mlýn ten "Spálený mlýn" a "Spálenkův" a do dnešní doby tak jej nazývá.


Křížky

Jdeme-li ze vsi Sedlii volným krokem ku Kralovicům, příjdeme asi za půl hodiny k místu, kde vpravo nedaleko cesty stojí v poli velký kámen pískovcový, na němž vytesán jest hrubý kříž.
Ještě asi před třiceti lety stály zde tři takové kameny.Dva z nich ( menší, postranní) dal nájemce dvora Olšan pan Václav Liška odstraniti a do cesty zakopati. Lid říká tu v "Křížkách" !
O původu těchto tří křížů vypravuje vůkolní lid následující pověst:
Před dávnými časy ubírali se z Kralovic směrem k Sedlici dva mládenci s dívkou, do níž oba náruživě zamilováni byli. Dívka však k oběma stejnou jevila náklonnost. Cestou naléhali milenci na dívku, by se konečně pro jednoho z nich rozhodla.Avšak dívka, buď že oba stejně milovala nebo snad jednoho před druhým zahanbiti nechtěla, dlouho nemohla se ni pro toho, ni pro onoho rozhodnouti.Konečně ustanovila se na tom, že volbu ponechá pouhé náhodě.Poslala jednoho z obou milenců do Kralovic a druhého na Vysokou - Libinou a slíbila tomu svou ruku, který se k ní dříve vrátí.
Konečně vidí vraceti se oba! Každý chvátá, jak jen může a blíží se rychle k dívce rozčílené. Již jsou u ní - oba v týž čas.
Tu uchvátil každý dívku za jednu ruku a tahali se o ní- až ji roztrhli.
Nato pustili se rozzuření sokové v zápas, kterýžto slabší životem zaplatil. Pozůstalý pak, boje se následkův spáchaneho zločinu, sám se usmrtil.
Na místě činu toho postaven byl každému kříž, z nichž jeden na témž místě se zachoval.


1. U malé Sedlické vísky – stojí tři kamenné křížky
– křížky ty jsou z kamene – pro dvě srdce raněné.

2. Raněné pro faleš holky – s kterou chtěli míti spolky
– z Potvorova Venclíček – ze Sedlce Kubíček.

3. V Kralovicích při muzice – plápolalo jejich srdce
– láskou k spanilé panně –v Olšanech narozené.

4. Venclíček dal zahrát polku – mrknul na svou milou holku
– jak on kolo nastoupil – Jakub zlostí vyskočil.

5. Holka s Venclíčkem se točí – na Kubíčka dělá voči
– Kubík zas se potěšil – na holku se udobřil.

6. Jak Venclíček holku pustil – Kuba se s ní v kolo pustil
– ona zase očička - upírá na Venclíčka.

7. Dvě hodiny po půlnoci – holka k Olšanům se vrací
– vede se s ní Kubíček – za ním běží Venclíček.

8. Chytil se jí z druhé strany - té ctnostné spanilé panny
– a ona se usmívá – na jinochy oba dva.

9. Když pak přišli nad Sedlci – Vašíček byl po pravici
– po levici Kubíček – stejně milý chlapíček.

10. Miluji vás oba prudce – ale mám než jedno srdce
– musíte se rozhodnout – kterému mám připadnout.

11. Přitom sedá si na kámen – řekla:”Ať již jednou amen
– kdo chce moje srdce mít – musí si je zasloužit.

12. Jakub běží na Libynou – Venclíček zas v stranu jinou
– utíkej do Kralovic - přineste si za krýcar viks ( vika )

13. Kdo z vás dříve se navrátí – tomu láska moje platí
– kdo přinese pozdě viks – pro toho jsem navždy pryč.

14. Jak ta slova uslyšeli – hned každý po svém běželi
– do Kralovic Venclíček – na Libinou Kubíček.

15. Holka sedí na kameně – toužebně za nima hledí
– dívá se skrz peršpektív – který z nich přiběhne dřív.

16. Od Sedlice vítr fouká – blíže v lese sova houká.

17. Leknutím upadla na zem – oba přišli jedním rázem
– od Libyni Kubíček - a z Kralovic Venclíček.

18. Každý má viks v jedné ruce – s druhou chytil holku prudce
– tak jí náhle popadli – až jí v půli roztrhli.

19. Krev jí teče po kamení – hoši jsou jak u vyjevení
– popadli se za vlasy – jak pak se as to skončí.

20. Chopil Kubu silný Véna – mrštil s ním pak vo kamena
– ten se svalil jak mrkev – a byl hned na to mrtev.

21. Z toho se Véna polekal – že takový zločin spáchal
– škatulku viksu polknul – a na místě zahynul.

22. Proto za Sedlcí vísky – stojí tři kamenné křížky
– by z toho příklad měli – a se nikdy nervali.






Stránky pro tisk Poslat známému Vytvořit z článku PDF